0

Dělejte, co jsme dělali, ne co vám říkáme

V současnosti je mnoha takzvaným ``novým ekonomikám'' od Indonésie po Mexiko vstěpováno, že mají-li být úspěsné, musí se podřídit určitým vzorcům chování. Podstata sdělení je zřejmá: zde vidíte, co dělaly a dělají rozvinuté průmyslové země. Pokud se chcete stát členem jejich klubu, musíte činit totéž. Reformy budou bolestné, tradiční vazby se budou těžko zpřetrhávat, ale při dostatku politické vůle nakonec sklidíte ovoce.

Každá země sestavuje seznam věcí, které je potřeba učinit, a každá vláda nese zodpovědnost za svůj výkon. Ve vsech státech figurují vysoko na seznamu úkolů vyvážený rozpočet a zvládnutí inflace, ale také strukturální reformy. Například v Mexiku se stalo strukturální reformou dneska Západem požadované otevření trhu s elektřinou, na němž se smí podle stávající mexické ústavy pohybovat pouze vláda. A tak analytici - chtělo by se říci bezmyslenkovitě - chválí Mexiko za pokroky při zvládání rozpočtu a inflace, ale zároveň je kritizují za malý pokrok při reformě energetiky.

Jako člověka, který se aktivně účastnil formulování ekonomické politiky Spojených států, mě vždy zarážel rozpor mezi politikou, kterou USA požadují po rozvojových zemích, a politikou uplatňovanou v samotných Spojených státech. Amerika v tomto ohledu ovsem není sama: podobnou ,,kacířskou`` politiku prosazuje větsina úspěsných rozvojových i rozvinutých zemí.

Obě největsí politické strany v USA dnes například akceptují názor, že pokud země upadne do recese, je rozpočtový deficit nejen přípustný, ale přímo žádoucí . Přesto je centrálním bankám v rozvojových zemích po celém světě vstěpováno, že by se měly soustředit výhradně na cenovou stabilitu. Americká centrální banka je přitom oprávněna navzájem vyvažovat hospodářský růst, zaměstnanost a inflaci - a právě tato pravomoc jí přinásí podporu veřejnosti.