0

Vynucují si nízké úrokové sazby vysoké ceny aktiv?

Ceny aktiv – cenných papírů, komerčních realit, ba i ropy – jsou po celém světě, historicky vzato, na vysoké úrovni. Přestože je historie často dobrou indicií budoucích trendů, tu a tam se změní něco zásadního, co se stane předpokladem nových modelů vývoje. Teď jde o to, zda jsou dnešní vysoké ceny aktiv důsledkem jakéhosi zásadního dění tohoto typu, nebo zda se vytvořily bubliny.

Jedním často slýchaným ospravedlněním vysokých cen aktiv je to, že jsou velice nízké reálné (inflačně očištěné) úrokové sazby. Investoři by se však před takovým argumentem měli mít na pozoru. Může se sice jevit věrohodně, ale jen stěží je nezvratný; ještě důležitější však je, že rozhodně neříká, že vysoké ceny jsou udržitelné.

Je samozřejmě pravda, že reálné dlouhodobé úrokové sazby dost zřetelně poklesly – sice nijak náhle a nejen v poslední době, ale klesají poměrně plynulým tempem už víc než dvacet let. Podle MMF dosahovaly světové reálné dlouhodobé úrokové sazby vrcholu na bezmála 7% v průměru v roce 1984 a do roku 2004 se snížily až lehce pod 2%. Během této doby se vyskytly výkyvy nahoru i dolů, ale celkový trend byl klesající a velikost tohoto poklesu – téměř pět procentních bodů – je udivující.

Ben Bernanke, předseda Rady ekonomických poradců prezidenta George W. Bushe a pravděpodobný kandidát, který v lednu nahradí Alana Greenspana na pozici předsedy Federálního rezervního úřadu, označil pokles reálných úrokových sazeb jen v poslední dekádě za „globální přemíru spořivosti“. Nejde o to, že je na světě „příliš mnoho“ úspor, nýbrž o to, že míra spořivosti je taková, že výnosy, měřeno reálnými úrokovými sazbami, jsou mnohem nižší, než kdysi bývaly. Ve svém projevu v březnu 2005 Bernanke prohlásil, že právě tato „přemíra“ nám pomáhá vysvětlit některé rysy amerického hospodářství, snad včetně ohromného fiskálního a obchodního schodku.