Fungují hospodářské sankce?

CAMBRIDGE – Ve zprávách se objevují informace o hospodářských sankcích Západu proti Rusku, Íránu a Kubě, a to je vhodná doba ke zhodnocení debaty o tom, jak dobře tato opatření fungují. Stručná odpověď zní tak, že hospodářské sankce mají obvykle jen skromný účinek, ačkoliv mohou být zásadním nástrojem, jak dát najevo morální odhodlání. Mají-li hrát hospodářské sankce stále významnější roli ve státní politice jednadvacátého století, možná by stálo za zamyšlení, jak dobře v minulosti fungovaly.

Jak Gary Hufbauer a Jeffrey Schott uvádějí ve své klasické knize na toto téma, dějiny hospodářských sankcí sahají přinejmenším do roku 432 před Kristem, kdy řecký státník a generál Periklés vydal v reakci na únos tří aspasiánských žen takzvaný „Megarský dekret“. V novověku uplatňovaly Spojené státy hospodářské sankce z rozmanitých důvodů, od snahy Carterovy administrativy podporovat v 70. letech lidská práva až po úsilí zabránit šíření jaderných zbraní v 80. letech.

Během studené války používaly USA hospodářské sankce také za účelem destabilizace znepřátelených vlád, zejména v Latinské Americe, avšak zdá se, že sankce nehrály významnější roli ani tam, kde ke změně režimu nakonec došlo. Hospodářské sankce proti Srbsku na počátku 90. let nezabránily invazi do Bosny. A symbolické potrestání šachové legendy Bobbyho Fischera americkou vládou (za to, že v Bělehradě sehrál zápas, jenž porušil sankce) rozhodně neposkytlo úlevu obléhanému Sarajevu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/bsOOQYX/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.