Fungují hospodářské sankce?

CAMBRIDGE – Ve zprávách se objevují informace o hospodářských sankcích Západu proti Rusku, Íránu a Kubě, a to je vhodná doba ke zhodnocení debaty o tom, jak dobře tato opatření fungují. Stručná odpověď zní tak, že hospodářské sankce mají obvykle jen skromný účinek, ačkoliv mohou být zásadním nástrojem, jak dát najevo morální odhodlání. Mají-li hrát hospodářské sankce stále významnější roli ve státní politice jednadvacátého století, možná by stálo za zamyšlení, jak dobře v minulosti fungovaly.

Jak Gary Hufbauer a Jeffrey Schott uvádějí ve své klasické knize na toto téma, dějiny hospodářských sankcí sahají přinejmenším do roku 432 před Kristem, kdy řecký státník a generál Periklés vydal v reakci na únos tří aspasiánských žen takzvaný „Megarský dekret“. V novověku uplatňovaly Spojené státy hospodářské sankce z rozmanitých důvodů, od snahy Carterovy administrativy podporovat v 70. letech lidská práva až po úsilí zabránit šíření jaderných zbraní v 80. letech.

Během studené války používaly USA hospodářské sankce také za účelem destabilizace znepřátelených vlád, zejména v Latinské Americe, avšak zdá se, že sankce nehrály významnější roli ani tam, kde ke změně režimu nakonec došlo. Hospodářské sankce proti Srbsku na počátku 90. let nezabránily invazi do Bosny. A symbolické potrestání šachové legendy Bobbyho Fischera americkou vládou (za to, že v Bělehradě sehrál zápas, jenž porušil sankce) rozhodně neposkytlo úlevu obléhanému Sarajevu.

https://prosyn.org/bsOOQYXcs