0

Mají centrální bankéři únikovou strategii?

SINGAPUR – Rok po vypuknutí globální finanční krize zůstává několik klíčových centrálních bank mimořádně zranitelných vůči nestabilnímu soukromému finančnímu sektoru ve svých zemích. Strategie udržování bankovního systému „na přístrojích“ v podobě krátkodobých úvěrů garantovaných daňovými poplatníky měla až dosud logiku. Nakonec však centrální banky budou muset vytáhnout přístroje ze zásuvky. Jinak samy skončí na jednotce intenzivní péče, jakmile ztráty z úvěrů zaplaví jejich účetní bilanci.

Představa, že největší ekonomiky světa čelí pouhé krátkodobé panice, se stále více jeví jako zkreslená. Místo toho vychází najevo, že po období impozantních zisků a růstu potřebuje finanční sektor projít obdobím konsolidace a oddělování zrna od plev. Slabým bankám musí být umožněn bankrot nebo fúze (přičemž běžní vkladatelé budou vyplaceni ze státních pojišťovacích fondů), aby silné banky mohly z krize vyjít s obnovenou silou.

Je-li tato diagnóza „finanční krize“ správná, pak úsilí zablokovat zdravou a normální dynamiku v konečném důsledku jen prodlouží a prohloubí celý problém. Odmítání umožnit nezbytnou konsolidaci úvěrové trhy neposiluje, nýbrž oslabuje.

Federální rezervní systém Spojených států, Evropská centrální banka a Bank of England jsou obzvláště zranitelné. Dohromady poskytly krátkodobé půjčky v hodnotě několika set miliard dolarů jak tradičním bankám, tak i složitým a neregulovaným „investičním bankám“. Mnohé další centrální banky tento vývoj nervózně sledují, protože jsou si dobře vědomy, že se brzy mohou ocitnout ve stejné situaci, neboť globální ekonomika nadále měkne a míra neschopnosti splácet všechny typy dluhů nadále stoupá.