NIŠ, Srbsko – Vliv stravy na zdraví je znám už od antických Řeků. Lidské tělo některé nezbytné sloučeniny jednoduše nedokáže syntetizovat, takže naše zdraví zčásti závisí na tom, co jíme a pijeme.
Antioxidanty, o nichž se věří, že nás pomáhají chránit před rakovinou i před onemocněním srdce, jsou právě takovým prvkem, který musí do našeho těla přijít zvenčí. Studie prokázaly, že existuje pozitivní vazba mezi vyšším příjmem ovoce a zeleniny a nižším rizikem chronického onemocnění.
Ovoce a zelenina jsou zdroji řady mikroživin a některé z nich, mimo jiné β-karoten (provitamin vitaminu A), vitamin C, vitamin E a selen, mají jistý potenciál jako antioxidanty. Co je však konkrétně příčinou prospěšnosti ovoce a zeleniny, není jasné.
Hlavní úlohou antioxidantů je zabraňovat oxidačnímu poškození buněčných složek, a proto byla předložena teorie, že potravní antioxidanty omezují taková poškození a tím i riziko onemocnění. To podnítilo zájem o možný preventivní potenciál antioxidačních doplňků.
Užívání antioxidačních doplňků stravy se ve vyspělých zemích stalo široce rozšířeným. Více než třetina dospělých ve vyspělých zemích dnes konzumuje antioxidační prášky, což je mnohem snazší než jíst ovoce a zeleninu. Bude ale přínos tentýž?
Tak jako u každé terapeutické intervence, nejpřesvědčivější a přímý důkaz preventivní účinnosti antioxidačních doplňků vyžaduje randomizované řízené klinické experimenty. Takové experimenty vylučují problémy potravní anamnézy účastníků a mají pod kontrolou účinky známých i neznámých matoucích faktorů.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dosud bylo k ověření domnělých přínosných účinků antioxidačních doplňků provedeno množství studií. Avšak zatímco výsledky epidemiologických studií jsou téměř neměnně kladné, výsledky klinických experimentů zůstávají z valné části neprůkazné.
Některé klinické experimenty byly předčasně ukončeny, protože byly pozorovány škodlivé účinky antioxidačních doplňků. Vskutku, převážná část důkazů o preventivním účinku antioxidačních prášků v současnosti vyvolává pochybnosti. Ba mohou být naopak škodlivé a u lidí, kteří je požívají, vyústit ve zvýšení rizika úmrtnosti.
Existuje několik možných vysvětlení negativního působení antioxidačních doplňků. Zaprvé, „volné radikály,“ proti nimž antioxidanty působí, plní dvojí biologickou funkci. Tyto volné radikály se v buňkách neustále vytvářejí jako součást jejich běžného fungování. V mírných koncentracích jsou nepostradatelnými zprostředkovateli reakcí, jimiž se naše tělo zbavuje nechtěných buněk.
Odstraněním volných radikálů z těla narušujeme důležité obranné mechanismy eliminující poškozené buňky, včetně buněk rakovinných. Antioxidační látky tedy mohou lidem i škodit. Naše strava obvykle obsahuje bezpečnou hladinu, kdežto vysoce koncentrované antioxidační doplňky mohou být nebezpečné.
Ve skutečnosti dávky antioxidantů propůjčující ochranu nejsou známé a pravděpodobně se mezi jedinci liší. Lidé vystavení zvýšenému oxidačnímu stresu mohou mít vyšší potřebu antioxidantů.
Antioxidační doplňky v pilulkách jsou navíc syntetické a oproti jejich přirozeně se vyskytujícím protějškům biochemicky nevyvážené. Nepodléhají ani týmž přísným studiím toxicity jako jiné farmaceutické látky. Ba stále nám schází zásadní informace o tom, jak je tělo metabolizuje a jak vzájemně reagují. Je tudíž stále nejasné, zda dávkování, délka doby užívání nebo souběžný příjem jiných látek určují rozdíly v jejich účinku.
Není jasné ani to, zda je oxidační stres u chronických nemocí a u procesu stárnutí primární příčinou, anebo druhotným jevem. U většiny lidských onemocnění je oxidační stres pouhým symptomem. Spojitost mezi oxidačním stresem a onemocněním by se tedy neměla přeceňovat.
Naše znalost mechanismů působení antioxidačních doplňků má stále mnoho mezer. Je třeba rozřešit základní otázky ohledně účinnosti a bezpečnosti konzumace relativně vysokých dávek antioxidačních doplňků. Ke zdokonalení našeho vědění je zapotřebí výsledků probíhajících klinických experimentů a dalších studií.
Prozatím víme, že antioxidanty mohou zapříčinit nechtěné zdravotní důsledky. Optimálním zdrojem antioxidantů tedy nejsou doplňky stravy, nýbrž strava samotná. Krátce, měli bychom přestat užívat prášky a jíst více ovoce a zeleniny.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The European Union’s cumbersome and narrowly defined regulations for public procurement and spending are not simply inadequate; they are dangerous. They weaken the bloc’s ability to protect itself from a broad range of Russian hybrid attacks while prolonging Russia’s aggression in Ukraine.
propose a European Defense Production Act to help fast-track processes for public procurement and spending.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
NIŠ, Srbsko – Vliv stravy na zdraví je znám už od antických Řeků. Lidské tělo některé nezbytné sloučeniny jednoduše nedokáže syntetizovat, takže naše zdraví zčásti závisí na tom, co jíme a pijeme.
Antioxidanty, o nichž se věří, že nás pomáhají chránit před rakovinou i před onemocněním srdce, jsou právě takovým prvkem, který musí do našeho těla přijít zvenčí. Studie prokázaly, že existuje pozitivní vazba mezi vyšším příjmem ovoce a zeleniny a nižším rizikem chronického onemocnění.
Ovoce a zelenina jsou zdroji řady mikroživin a některé z nich, mimo jiné β-karoten (provitamin vitaminu A), vitamin C, vitamin E a selen, mají jistý potenciál jako antioxidanty. Co je však konkrétně příčinou prospěšnosti ovoce a zeleniny, není jasné.
Hlavní úlohou antioxidantů je zabraňovat oxidačnímu poškození buněčných složek, a proto byla předložena teorie, že potravní antioxidanty omezují taková poškození a tím i riziko onemocnění. To podnítilo zájem o možný preventivní potenciál antioxidačních doplňků.
Užívání antioxidačních doplňků stravy se ve vyspělých zemích stalo široce rozšířeným. Více než třetina dospělých ve vyspělých zemích dnes konzumuje antioxidační prášky, což je mnohem snazší než jíst ovoce a zeleninu. Bude ale přínos tentýž?
Tak jako u každé terapeutické intervence, nejpřesvědčivější a přímý důkaz preventivní účinnosti antioxidačních doplňků vyžaduje randomizované řízené klinické experimenty. Takové experimenty vylučují problémy potravní anamnézy účastníků a mají pod kontrolou účinky známých i neznámých matoucích faktorů.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Dosud bylo k ověření domnělých přínosných účinků antioxidačních doplňků provedeno množství studií. Avšak zatímco výsledky epidemiologických studií jsou téměř neměnně kladné, výsledky klinických experimentů zůstávají z valné části neprůkazné.
Některé klinické experimenty byly předčasně ukončeny, protože byly pozorovány škodlivé účinky antioxidačních doplňků. Vskutku, převážná část důkazů o preventivním účinku antioxidačních prášků v současnosti vyvolává pochybnosti. Ba mohou být naopak škodlivé a u lidí, kteří je požívají, vyústit ve zvýšení rizika úmrtnosti.
Existuje několik možných vysvětlení negativního působení antioxidačních doplňků. Zaprvé, „volné radikály,“ proti nimž antioxidanty působí, plní dvojí biologickou funkci. Tyto volné radikály se v buňkách neustále vytvářejí jako součást jejich běžného fungování. V mírných koncentracích jsou nepostradatelnými zprostředkovateli reakcí, jimiž se naše tělo zbavuje nechtěných buněk.
Odstraněním volných radikálů z těla narušujeme důležité obranné mechanismy eliminující poškozené buňky, včetně buněk rakovinných. Antioxidační látky tedy mohou lidem i škodit. Naše strava obvykle obsahuje bezpečnou hladinu, kdežto vysoce koncentrované antioxidační doplňky mohou být nebezpečné.
Ve skutečnosti dávky antioxidantů propůjčující ochranu nejsou známé a pravděpodobně se mezi jedinci liší. Lidé vystavení zvýšenému oxidačnímu stresu mohou mít vyšší potřebu antioxidantů.
Antioxidační doplňky v pilulkách jsou navíc syntetické a oproti jejich přirozeně se vyskytujícím protějškům biochemicky nevyvážené. Nepodléhají ani týmž přísným studiím toxicity jako jiné farmaceutické látky. Ba stále nám schází zásadní informace o tom, jak je tělo metabolizuje a jak vzájemně reagují. Je tudíž stále nejasné, zda dávkování, délka doby užívání nebo souběžný příjem jiných látek určují rozdíly v jejich účinku.
Není jasné ani to, zda je oxidační stres u chronických nemocí a u procesu stárnutí primární příčinou, anebo druhotným jevem. U většiny lidských onemocnění je oxidační stres pouhým symptomem. Spojitost mezi oxidačním stresem a onemocněním by se tedy neměla přeceňovat.
Naše znalost mechanismů působení antioxidačních doplňků má stále mnoho mezer. Je třeba rozřešit základní otázky ohledně účinnosti a bezpečnosti konzumace relativně vysokých dávek antioxidačních doplňků. Ke zdokonalení našeho vědění je zapotřebí výsledků probíhajících klinických experimentů a dalších studií.
Prozatím víme, že antioxidanty mohou zapříčinit nechtěné zdravotní důsledky. Optimálním zdrojem antioxidantů tedy nejsou doplňky stravy, nýbrž strava samotná. Krátce, měli bychom přestat užívat prášky a jíst více ovoce a zeleniny.