0

Nejednotná Evropa stojí dál

Na nadcházejících schůzkách G8 (klubu nejbohatších průmyslových zemí světa plus Ruska) budou čtyři jeho členové - Německo, Francie, Itálie a Británie - vystupovat jak za sebe, tak za Evropskou unii, jejíž předseda se schůzek bude rovněž účastnit jako představitel EU jakožto celku. Neměla by ale Unie mít jen jednoho představitele? Bez ohledu na to, jak jsou tyto schůzky přínosné, jednotná účast EU by měla významnou symbolickou hodnotu: stvrdila by společný evropský postoj v mezinárodních vztazích a mezinárodní hospodářské politice.

Hlavním argumentem pro takovou změnu je, že společná účast Evropské unie by zvýšila význam Evropy v mezinárodních vztazích, zvláště pak vůči USA. Klíčovým důvodem pro evropskou integraci bylo ostatně to, aby se Evropě dostalo silnějšího hlasu na mezinárodní scéně.

Členské státy EU mají například společná přísná pravidla pro fiskální politiku, společnou měnu (s výjimkou Británie, Svédska a Dánska), společnou obchodní politiku, společnou antimonopolní politiku a společné tržní politiky. Jaký je tedy důvod nemít jednoho společného zástupce na schůzkách zemí G8? Vždyť Německo, Francie, Itálie i Velká Británie mají vesměs stejný názor na mezinárodní hospodářskou politiku, tak proč nenabídnout světu jednotnou frontu v oblastech, o nichž se na těchto schůzkách jedná?

Jsou na to dvě možné odpovědi. První je, že navzdory příležitostným projevům jednoty mají evropské země velmi rozdílné názory na zahraniční politiku a nechtějí tuto výsadu nikomu svěřovat. Stačí se podívat například na nedávné napjaté vztahy se Spojenými státy. Ačkoli Británie se svého transatlantického spojence drží, Francie má bez ohledu na barvu své vlády značně kritický postoj. Naopak postoj Itálie se obrací o 180 stupňů podle toho, kdo je zrovna ve vládě. Německo před nedávnem zaujalo více protiamerický postoj (snad z předvolebních důvodů), přitom ale pomalu začíná vytahovat svoje zahraničněpolitické drápky.