Divestováním k lepší budoucnosti

SEATTLE – Někdy je nejlepším měřítkem dynamiky určitého hnutí reakce jeho kritiků. Když Australská státní univerzita (ANU) počátkem října oznámila, že prodá své akcie sedmi společností zabývajících se těžbou fosilních paliv, vyvolalo to sborovou kritiku ze strany konzervativních politiků v zemi.

Tito nominální zastánci volného trhu si pospíšili s radami, jak by měla univerzita se svými penězi nakládat. Australský ministr financí Joe Hockey zlehčil rozhodnutí ANU coby „odtržené od reality“. Přidali se i další, kteří tento krok označili za „nehoráznost“, za „velmi zvláštní“ nebo za „úzkoprsý a nezodpovědný“. Nic na tom, že se jednalo o relativně malé částky – dohromady nedosahovaly ani 2% z portfolia univerzity, jehož hodnota se odhaduje na jednu miliardu dolarů.

V době, kdy divestování (stahování investic) z fosilních paliv nabírá obrátky, jsou podobné zpanikařené reakce stále běžnější. Rozhořčení australských konzervativců mi připomíná reakci, se kterou jsem se setkal, když jsem v roce 2012 vypověděl před americkým Kongresem, že bychom měli „nechat naše uhlí v zemi, kam náleží“. David McKinley, republikánský kongresman ze Západní Virginie, tedy státu nacházejícího se v srdci amerických uhelných ložisek, odpověděl, že v něm moje slova „vyvolávají mrazení“, a pak stočil řeč na míru zločinnosti v Seattlu, kde jsem působil jako starosta.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/D6l2PFE/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.