0

Hlubší analýza ,,pasti chudoby

Populační růst se v bohatých zemích bez výjimky téměř zastavil. Například v Evropě a Severní Americe průměrná porodnost poklesla na 1,5 až 3 porody na jednu ženu. Naproti tomu průměrná porodnost v nejchudších zemích světa - například v Somálsku, Jemenu či Ugandě - je nesrovnatelně vyšší a dosahuje hodnoty až sedm porodů na jednu ženu. Znamená to, že chtějí-li země být bohatší, musí produkovat méně dětí?

Veškeré historické i současné doklady, jež jsou k dispozici, dokazují, že je tomu tak. Přechod bohatých zemí od naturálních ekonomik k udržitelnému růstu a prosperitě byl podmíněn hlubokým demografickým posunem, jenž se v západní Evropě projevoval v 19. století a ve východní Asii pak v průběhu 20. století a během něhož došlo k dramatickému poklesu porodnosti. V posledních dvaceti letech dochází k podobně prudkému poklesu porodnosti i v některých chudých zemích, které začínají vykazovat první solidní známky hospodářského pokroku.

Kupříkladu v Egyptě se porodnost za posledních patnáct let snížila z 4,8 na 2,9 dětí na ženu. V posledním desetiletí se zde přitom průměrné příjmy na osobu zvýšily o 2,6 procenta. V témže období populační růst v Tunisku poklesl o více než 50 procent, a to na evropskou hodnotu něco málo přes dvě děti na jednu ženu, přičemž průměrný příjem na obyvatele rostl ročně o tři procenta. V Botswaně pak například až neuvěřitelný 13procentní nárůst průměrných příjmů na osobu v posledním desetiletí doprovázelo snížení porodnosti z šesti na méně než čtyři děti na ženu.

Proč rychlý populační růst tak neblaze ovlivňuje životní úroveň? Jsou to jednoduché počty: více lidí znamená, že na každého se (v průměru) dostane méně. Rostoucí populace rozřeďuje nejen akumulovaný hmotný kapitál, ale i lidský kapitál. Kvalita dětí v chudých rodinách se snižuje s narůstající kvantitou, neboť chudé rodiny s mnoha dětmi nejsou s to investovat dostatek financí do vzdělání svých dětí. A bez vzdělání se takový budoucí dospělý nedokáže podílet na ekonomickém úspěchu své země.