LONDÝN – Egyptská krize byla označena za nejhorší v dějinách země. Ve skutečnosti je ale pozoruhodně podobná dřívější epizodě, od níž uběhlo bezmála 60 let.
Téměř milion protestujících oblehl 28. února 1954 káhirský Abdínův palác, jejž tehdy využíval Gamál Abd an-Násir a další předáci červencového puče z roku 1952. Hlavními požadavky protestujících bylo obnovení křehkých demokratických institucí Egypta, propuštění politických vězňů a návrat armády do kasáren.
Dvouměsíční krizi roku 1954 vyvolalo sesazení egyptského prezidenta, generála Muhammada Nagíba, Násirem a jeho klikou. Stejně jako v roce 2013 bylo v centru událostí Muslimské bratrstvo, které mobilizovalo síly na straně sesazeného Nagíba. Když ale Násir přislíbil, že v červnu 1954 proběhnou volby a že moc předá do civilních rukou, jeden z předáků Bratrstva, Abd al-Qádr Audá, protestující zavrhl.
LONDÝN – Egyptská krize byla označena za nejhorší v dějinách země. Ve skutečnosti je ale pozoruhodně podobná dřívější epizodě, od níž uběhlo bezmála 60 let.
Téměř milion protestujících oblehl 28. února 1954 káhirský Abdínův palác, jejž tehdy využíval Gamál Abd an-Násir a další předáci červencového puče z roku 1952. Hlavními požadavky protestujících bylo obnovení křehkých demokratických institucí Egypta, propuštění politických vězňů a návrat armády do kasáren.
Dvouměsíční krizi roku 1954 vyvolalo sesazení egyptského prezidenta, generála Muhammada Nagíba, Násirem a jeho klikou. Stejně jako v roce 2013 bylo v centru událostí Muslimské bratrstvo, které mobilizovalo síly na straně sesazeného Nagíba. Když ale Násir přislíbil, že v červnu 1954 proběhnou volby a že moc předá do civilních rukou, jeden z předáků Bratrstva, Abd al-Qádr Audá, protestující zavrhl.