0

Diktátoři na lavici obžalovaných

NEW YORK: Britští soudci ze Sněmovny lordů začnou tento týden znovu projednávat (poté, co zpackali první pokus), zda-li by měl být generál Augusto Pinochet nadále v zemi zadržován pro případné vydání do Španělska. Případ vyvolal mnoho diskusí na téma amnestií, jakou si Pinochet sám sobě před mnoha lety udělil.

Někteří komentátoři, od liberálního polského ex-disidenta Adama Michnika po ultrakonservativního amerického senátora Jesse Helmse, jsou proti obžalování Pinocheta na základě toho, že pokud nebude takovým diktátorům umožněn odchod z politické scény bez ohrožení jejich beztrestnosti, nebude vůbec možné je přesvědčit, aby se vzdali moci.

V případě Pinocheta zle nalézt jeden ahistorický aspekt této argumentace. Pinochet neabdikoval dobrovolně. Neměl na výběr. Po uchvácení moci v září roku 1973, po mučení a zavraždění tisíců lidí v procesech při upevňování své moci, potřeboval Pinochet ukotvit také svoji legitimitu, a to na domácí půdě i v zahraničí. A tak diktátor vyhlásil v roce 1980 ústavu, která požadovala, aby bylo jeho setrvání ve funkci presidenta o osm let později předmětem plebiscitu. Tento plebiscit byl naplánován na 5. října 1988, až patnáct let po Pinochetově puči.

Pinochetovým oponentům byla strpěna jistá drobná možnost kandidovat proti němu. Jak se ale datum plebiscitu blížilo, bylo stále zřejmější, že pravděpodobně zvítězí. Objevily se náznaky, že Pinochet plánuje zarazit tento vývoj lidového hlasování hned v počátcích. Aby se tomu zabránilo, Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států si předvolalo chilského velvyslance a předneslo mu přísné varování Pinochetovi a nakonec i veřejně oznámilo svůj požadavek, aby se plebiscit konal v plánovaném termínu.