0

Diagnóza jako veřejná politika

Když přemýšlíme o lékařské diagnóze, obvykle uvažujeme v intencích vědy. Konvenční (a přesná) moudrost říká, že choroby jsou pojmenovány a klasifikovány na základě vědeckého výzkumu. Například revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD) Světové zdravotnické organizace, k nimž dochází přibližně jednou za deset let, odrážejí pokroky ve vědeckém chápání chorob a zranění.

Katalogizace a pojmenovávání chorob je podmínkou a současně produktem vědeckého výzkumu. Jak by lékaři mohli vysvětlovat a zvládat nemoci, kdyby neměli společný jazyk pro jevy, které zkoumají? ICD zahrnuje celé spektrum lidských nemocí a poranění, její aktualizace odrážejí nejlepší nové znalosti a připravují půdu pro příští vlnu lékařských pokroků.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Formální klasifikace chorob však má i další aspekt, který souvisí s řadou důležitých sociálních funkcí. Poskytuje soustavu názvů a numerických kódů nemocí pro stanovování a sledování zdravotnických výdajů a služeb. Vlády, pojišťovny i pacienti tato jména a kódy používají při účetnictví a sestavování rozpočtů.

Kód ICD představuje rovněž rámec pro posouzení oprávněnosti souvisejících sociálních statků, jako jsou nemocniční péče, invalidní důchod, žádosti o odškodnění za zdravotní újmu, hospicová péče a domácí péče, abychom jmenovali alespoň několik případů. Z pohledu lékaře představují diagnostické klasifikace, jako je ICD, oficiální jazyk používaný v lékařských záznamech, při diskusích s pacienty i jejich rodinami a při účtování služeb. Pro pacienty jsou diagnostické klasifikace rámcem pro pochopení chorobných procesů u sebe i ostatních. A konečně poskytuje diagnostická klasifikace pojmosloví pro politiky při budování či rušení zdravotnických programů.

Je zřejmé, že veřejný a sociální charakter diagnostických klasifikací se vztahuje i na soukromé organizace. Vezměme si kupříkladu organizace, které regulují lékařské licence nebo spravují fondy humanitární lékařské pomoci. (V nezdravotnické oblasti může jít o obchodní organizace, které regulují obchod, nebo o vzdělávací komise, jež akreditují školy). Vláda je při tvorbě formálních pravidel, principů a směrnic upravujících a regulujících veřejný život jen stěží osamocena. Veřejnou politiku definuje zájem veřejnosti o ni, nikoliv to, kdo ji vytvořil.

Přinejmenším v demokratických společnostech by měla být taková politika zodpovědná vůči veřejnosti a jinak by tomu nemělo být ani u klasifikace nemocí, protože ta plní mnoho funkcí veřejné politiky.

Ukazuje se, že zejména psychiatrie zaujímá vůdčí roli a vnáší nové prvky do pochopení aspektů veřejné politiky v diagnostické klasifikaci. Jak klasifikace duševních chorob ICD, tak i její americký protějšek, Diagnostická a statistická příručka duševních onemocnění (DSM) Americké psychiatrické asociace, projevují značné úsilí učinit diagnostickou klasifikaci zodpovědnou a stát se příkladem veřejné politiky. Obě organizace zařadily do svých pracovních výborů členy z nejrůznějších oblastí, vítají podněty lidí stojících mimo obor a spolupracují s příbuznými institucemi a organizacemi na přípravě svých klasifikačních revizí.

Podle mého názoru je klasifikace duševních chorob jakožto forma veřejné politiky spojena s výjimečnými problémy. Hlavní problém představuje sama podstata duševního onemocnění.

Duševní choroba postihuje mysl a lidské já, tedy stejné oblasti, v nichž sídlí politické názory a společenské zájmy. Dějiny světové psychiatrie jsou doslova posety diagnózami duševní choroby založenými na politickém nesouhlasu. Veřejná politika v oblasti duševních onemocnění proto musí pečlivě zohledňovat možnost ničím nepodloženého vnucování společenských a politických hodnot lidem pod rouškou klasifikace nemocí.

Na druhé straně musí brát psychiatrická veřejná politika v úvahu rovněž chatrné společenské a politické postavení těžce duševně nemocných. Veřejná politika týkající se duševně nemocných by je měla posilovat, nikoliv odsouvat na okraj.

Tento druhý bod je však předmětem dohadů spojených s psychiatrickou diagnózou jakožto veřejnou politikou. V době, kdy Světová zdravotnická organizace začíná plánovat jedenácté vydání ICD a Americká psychiatrická asociace zahajuje přípravy na páté vydání DSM, si člověk klade otázku, jak zajistit další morální, společenskou a politickou zodpovědnost v tom, co bylo tradičně pokládáno za nástroj a produkt vědy.

Měli by se do vývoje klasifikací přímo zapojit pacienti a jejich rodiny? Pokud ano, jak? Pokud ne, jak lze uvést do souladu potřeby vědecké důvěryhodnosti a zodpovědnosti vůči veřejnosti?

V debat�� o těchto problémech sice možná udává tón psychiatrie, avšak další lékařské obory nemohou zůstat příliš pozadu. Zatímco vědecký pokrok rozšiřuje paletu možností týkajících se zdraví, do oblasti lékařské diagnózy budou stále více pronikat průvodní jevy společenské, politické a morální volby.

Fake news or real views Learn More

Debaty o svobodě reprodukce a „kosmetických“ vylepšeních – jako je aplikace růstového hormonu při „léčbě“ nízkého vzrůstu – jsou již dnes tématem zpráv. Jak budou tyto doprovodné stavy klasifikovány? Z čí pravomoci a s jakou zodpovědností? Jaké společenské hodnoty budou stavěny do popředí?

Klasifikace chorob by měla odrážet nejlepší formy spolupráce mezi vědou a politikou. Při dostatku uvážlivosti a vytrvalosti poskytnou úvahy o diagnóze jakožto veřejné politice, jež se dnes vedou v psychiatrii, cestovní mapu pro širší lékařské debaty, které nás čekají.