PEKING – Letošní Nobelovu pamětní cenu za ekonomii získali Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer za využití randomizovaných kontrolovaných zkoušek (RCT) v rozvojových studiích. Letošní volba vyvolala širokou paletu reakcí z celého světa – v neposlední řadě proto, že RCT vzbuzují mezi ekonomickými akademiky kontroverze. Mnoha lidem v Číně připadá, že Nobelův výbor znovu opominul čínské rozvojové zkušenosti, které nemají s RCT nic společného.
Část této kritiky samozřejmě pramení ze zatrpklosti. Nobelovou cenu od počátku existence získali jen tři občané Číny – za literaturu, za medicínu a za mír. Hospodářské dějiny Číny ovšem nabízejí důležitá ponaučení, která dnešní RCT přístup k výzkumu rozvoje opomíjí. Zdá se, že výzkumní pracovníci v terénu zapomněli na moudrost, kterou nám vštípili klasičtí rozvojoví ekonomové z 50. let: ekonomický rozvoj spočívá v podstupování obtížných, ale nutných kroků k dosažení trvalého růstu.
Například zvýšení domácích úspor je velmi obtížné, ale nezbytné. Klasičtí rozvojoví ekonomové jako Pchej-Kchang Čchang, Roy F. Harrod, Evsey Domar nebo Robert Solow chápali, že pro nastartování hospodářského růstu v chudé zemi jsou úspory nezbytné. Jejich základní postřeh byl převážně intuitivní: i farmáři vydělávající si na živobytí zemědělstvím vědí, že zlepšení života v budoucnu předpokládá ušetřit nějaké peníze v současnosti, aby si mohli koupit další pole nebo lepší vybavení, s nímž zkvalitní současnou obdělávanou plochu.
PEKING – Letošní Nobelovu pamětní cenu za ekonomii získali Abhijit Banerjee, Esther Duflová a Michael Kremer za využití randomizovaných kontrolovaných zkoušek (RCT) v rozvojových studiích. Letošní volba vyvolala širokou paletu reakcí z celého světa – v neposlední řadě proto, že RCT vzbuzují mezi ekonomickými akademiky kontroverze. Mnoha lidem v Číně připadá, že Nobelův výbor znovu opominul čínské rozvojové zkušenosti, které nemají s RCT nic společného.
Část této kritiky samozřejmě pramení ze zatrpklosti. Nobelovou cenu od počátku existence získali jen tři občané Číny – za literaturu, za medicínu a za mír. Hospodářské dějiny Číny ovšem nabízejí důležitá ponaučení, která dnešní RCT přístup k výzkumu rozvoje opomíjí. Zdá se, že výzkumní pracovníci v terénu zapomněli na moudrost, kterou nám vštípili klasičtí rozvojoví ekonomové z 50. let: ekonomický rozvoj spočívá v podstupování obtížných, ale nutných kroků k dosažení trvalého růstu.
Například zvýšení domácích úspor je velmi obtížné, ale nezbytné. Klasičtí rozvojoví ekonomové jako Pchej-Kchang Čchang, Roy F. Harrod, Evsey Domar nebo Robert Solow chápali, že pro nastartování hospodářského růstu v chudé zemi jsou úspory nezbytné. Jejich základní postřeh byl převážně intuitivní: i farmáři vydělávající si na živobytí zemědělstvím vědí, že zlepšení života v budoucnu předpokládá ušetřit nějaké peníze v současnosti, aby si mohli koupit další pole nebo lepší vybavení, s nímž zkvalitní současnou obdělávanou plochu.