0

Rozvoj po roce 2015

PAŘÍŽ – Jsme právě v půli cesty k cílovému datu roku 2015 stanovenému pro Rozvojové cíle tisíciletí (RCT) – ambiciózní program rozvoje v nejchudších zemích světa, který má podporu celé rozvojové obce. Vzhledem ke globální finanční krizi, která co nevidět zasáhne rozvojový svět, je na čase vznést patřičné otázky ohledně odhodlanosti mezinárodního společenství tyto cíle splnit.

Bohužel víme, že většina zemí tyto cíle do roku 2015 nesplní. Globální potravinová a finanční krize navíc hrozí, že nedávné pokroky zmaří. Bude-li splněn cíl snížení celosvětové chudoby, nestane se tak díky úbytku absolutní chudoby v nejnuznějších zemích, ale spíš díky vysokému růstu v rozvíjejících se zemích, jako jsou Čína a Indie.

To je znepokojující, protože jde o příznak dvou významných neduhů. Zaprvé, mezinárodní společenství zřejmě trpí schizofrenií: oddanost RCT sice slavnostně stvrdily všechny země, ale jen nemnoho jich zajistilo prostředky k jejich dosažení. Skutečnost je taková, že rozvojová pomoc se v letech 2000-2006 zvýšila jen nepatrně: vzhledem k rozsáhlým odpisům dluhů se podstatné zvýšení oficiální rozvojové pomoci do nových a dostupných financí v terénu nepromítlo.

Záměrem RCT bylo přispět k posunu mezinárodní solidarity od logiky vstupů (jak mnoho pomoci poskytujeme?) k logice výstupů (o jaké konkrétní účinky usilujeme?). Vzhledem k praktické neměnnosti výše poskytované pomoci a k silnému populačnímu růstu, zejména v Africe, si však mezinárodní společenství nezajistilo dostatek prostředků k dosažení svých ambiciózních cílů.