Child labor NurPhoto/Getty Images

Může základní příjem pomoci chudým zemím?

BERKELEY – Stará myšlenka rekonstrukce sociálního státu zavedením ničím nepodmíněného všeobecného základního příjmu uchvacuje v poslední době pozornost celého politického spektra. Na levici ji považují za jednoduchou a potenciálně komplexní protilátku proti chudobě. Na pravici ji pokládají za způsob, jak zlikvidovat spletité sociální byrokracie a současně naplnit některé závazky sociálních transferů bez podstatného oslabení motivace k práci. Zároveň by mohlo jít o určitou pojistku proti tolik obávané budoucnosti, kdy v mnoha sektorech nahradí zaměstnance roboti. Může však tento systém skutečně fungovat?

Prozatím se tato otázka řešila převážně v rozvinutých zemích – a čísla nevypadají slibně. Kanada, Finsko a Nizozemsko si dnes sice s myšlenkou základního příjmu údajně pohrávají, avšak někteří prominentní ekonomové z rozvinutých zemí varují, že takový projekt je z finančního pohledu křiklavě nereálný. Například ve Spojených státech by dávka pro dospělého ve výši 10 000 dolarů ročně – což je méně než oficiální hranice chudoby jednotlivce – za současného systému vyčerpala téměř všechny federální daňové příjmy. Snad právě tato aritmetika přiměla švýcarské voliče k tomu, aby v referendu konaném na začátku června tuto myšlenku drtivou většinou hlasů odmítli.

Ale co nízkopříjmové či středněpříjmové země? Základní příjem může být fiskálně realizovatelný – a samozřejmě i sociálně žádoucí – v místech, kde je práh chudoby nízký, stávající sociální záchranné sítě děravé a jejich správa drahá.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

Log in

http://prosyn.org/JD5qno3/cs;

Handpicked to read next