0

Rozvojové země a globální krize

NEW YORK – Letošek zřejmě bude pro světovou ekonomiku nejhorším rokem od druhé světové války. Světová banka odhaduje až 2% pokles. Dopady pociťují i rozvojové země, které si ve všem počínaly správně – a měly mnohem lepší makroekonomické a regulatorní politiky než Spojené státy. Čína pravděpodobně nadále poroste, ale hlavně v důsledku strmého propadu vývozů mnohem nižším tempem než 11-12% ročním růstem posledních let. Pokud se s tím nic neudělá, krize uvrhne dalších až 200 milionů lidí do chudoby.

Globální krize vyžaduje globální reakce, ale zodpovědnost za reakci bohužel zůstává na národní úrovni. Každá země se bude snažit koncipovat svůj stimulační balíček tak, aby maximalizovala jeho účinek na své vlastní občany – nikoli jeho globální účinek. Při určování velikosti stimulu budou země hledat rovnováhu mezi výdaji ze svého vlastního rozpočtu a přínosy ve smyslu vyššího růstu a zaměstnanosti ve své vlastní ekonomice. Jelikož část přínosů (v případě otevřených ekonomik jejich velká část) připadne ostatním, stimulační balíčky budou zřejmě menší a hůře koncipované, než by jinak byly, a právě proto je zapotřebí celosvětově koordinovaného stimulačního balíčku.

To je jedno z několika důležitých poselství plynoucích z práce expertní komise OSN pro světovou hospodářskou krizi, které předsedám – a která nedávno předložila OSN svou předběžnou zprávu.

Zpráva podporuje mnohé z iniciativ skupiny G-20, ale naléhavě vyzývá k opatřením zaměřeným na rozvojové země. Ačkoliv se kupříkladu uznává, že uskutečnit stimulační opatření potřebují téměř všechny země (dnes jsme všichni keynesiáni), mnoho rozvojových zemí nemá na takový postup prostředky. A nemají je ani stávající mezinárodní úvěrové instituce.