0

Demokracie začíná doma

Bushova administrativa postavila šíření demokracie do centra své zahraniční politiky. To je mnohem vznešenější poslání než pouhá expanze americké hegemonie. Otázka zní, zda to Bush vskutku myslí vážně a zda opravdu chápe, co demokracie znamená.

Bushova administrativa pochválila saúdskoarabské obecní volby, ale co práva žen – včetně práva hlasovacího? Přivítala svržení demokraticky zvoleného venezuelského vůdce (jakkoliv se na něm aktivně nepodílela), ale přitom i nadále podporuje vojenského diktátora v Pákistánu. Kritizuje ruského prezidenta Vladimira Putina, ale činí tak až poté, co vystoupil proti obchodním zájmům. Vyslovuje znepokojení z koncentrace sdělovacích prostředků v Rusku, ale v otázce koncentrace sdělovacích prostředků v Itálii zachovává mlčení.

Nádech pokrytectví je patrný i v zásadnějším smyslu. Bushova administrativa má pravdu, když zdůrazňuje důležitost voleb, bez nichž je demokracie nemyslitelná. Demokracie však zahrnuje více než jen periodické volby a legitimita voleb závisí na důvěře veřejnosti v samotný volební proces. V tomto ohledu byly poslední dvoje americké prezidentské volby jen stěží modelovým příkladem pro svět.

Bývalý prezident Jimmy Carter, jehož atlantské centrum monitoruje volby po celé zeměkouli, nadnesl otázku, zda nedávné americké volby splňují měřítka, o něž by se Spojené státy měly zasazovat. Zatímco někdejší prezident Bill Clinton se snažil zajistit, aby všichni Američané s hlasovacím právem byli k hlasování registrováni, republikáni se pokoušeli tento pokrok zvrátit a kladli překážky registraci i samotnému hlasování. Moderní technologie usnadňují zavést u hlasovacích strojů s nízkými náklady papírovou stopu; přesto se několik států rozhodlo, že neposkytne ani tuto minimální pojistku.