2

Obnova světových lesů

OXFORD – Lidstvo mělo odjakživa s lesy složitý vztah. Jsme na nich závislí z hlediska regulace klimatu a srážek, čistí náš vzduch a vodu, zachovávají spoustu druhů rostlin a zvířat a jsou oporou pro živobytí více než miliardy lidí. Navzdory tomu je nadále ničíme a jsme v bodu, kdy nám zbývá pouze polovina původního celosvětového zalesnění.

Cena za odlesňování může jen těžko být zveličována. Stromy spotřebovávají během růstu velké množství oxidu uhličitého, což z nich činí nepostradatelný nástroj pro absorpci emisí skleníkových plynů – z aut, továren, elektráren a dobytka – které způsobují klimatickou změnu. Pokud budeme nadále přicházet o lesní porost, bude nemožné dosáhnout cíle z Pařížské klimatické smlouvy – snížit globální oteplování do roku 2050 na méně než dva stupně Celsia (nad předprůmyslovou úrovní). Pokud vlastně chceme tohoto cíle opravdu dosáhnout, budeme potřebovat obnovit zásadní množství lesního porostu, který je již pryč.

Jsou dvě cesty, jak lze přistoupit k zalesňování. První z nich je nechat zastarat zemědělskou půdu a počkat, až se přirozeně přemění zpět v les. Tato možnost by příliš nestála, ale trvala by dekády. Druhá možnost je více proaktivní: vysázet miliardy nových stromů.

Součástí New Yorské deklarace o lesích z roku 2014 je slib vlád obnovit stovky milionů hektarů lesů. Ale vzhledem k chybějícím financím u většiny dnešních vlád se financování tohoto závazku ukázalo jako problematické. S ohledem na tyto skutečnosti musíme zkusit zapojit soukromý sektor, aby zajistil potřebné investice.

Když mají lesy ekonomickou hodnotu, je pravděpodobné, že budou spíše kultivovány, než ničeny. Stromy byly kvůli zisku pěstovány po tisíciletí. Dnes produktivní lesy pokrývají plochu větší než miliardu hektarů, neboli zhruba čtvrtinu světových lesů.

Takové lesy produkují palivové dříví, které tvoří zhruba polovinu odlesňování. Jsou také zdrojem materiálů pro oděvy, olejů pro mýdla a lubrikanty, ovoce a další potraviny, jako je kokos. Poptávka po těchto produktech roste, ale ne tak rychle, jako klesá poptávka po tištěných novinách v důsledku digitalizace.

Jak může být zvýšena poptávka po lesních produktech? Slibná příležitost je ve výrobě.

Dřevo bylo vždy důležitým stavebním materiálem a stále je, zejména v rezidenční výstavbě na místech jako jakou Spojené státy, Skandinávie, a části jihovýchodní Asie. Většina budov se dnes však staví pomocí cihel a malty, betonu a oceli, u větších staveb – všechno materiály, jejichž výrobní proces produkuje mnoho emisí uhlíku.

I když je nepravděpodobné, že by dřevo plně nahradilo jakýkoliv z těchto materiálů, tak se díky novým typům dřevěných materiálů stává konkurenceschopnější. Jedním z nich je vrstvené masivní dřevo (cross-laminated timber, CLT), které se vyrábí lepením vrstev dřeva do panelů, které jsou stejně silné jako ocel či beton a mohou tak tyto materiály nahradit v budovách.

K určení přeného přínosu použití dřeva na snižování emisí CO2 je zapotřebí více výzkumu. Jeden odhad pochází od architekta Anthony Thistleton-Smithe, jednoho z předních odborníků Velké Británie na dřevostavby. Nedávno poznamenal, že zatímco typický britský dům má uhlíkatou stopu 20-21 tun, tak dům z CLT má negativní stopu 19-20 tun. Jinými slovy, každý dům postavený z CLT ušetří 40 tun emisí CO2. Pokud by 300 000 domů, které se mají v letošním roce ve Velké Británii postavit, použilo CLT, bylo by to jako odstranit z ulic 2,5 milionu aut. Přínos pro klima by byl masivní.

Stejně jako u mnoha jiných klimatických opatření, náklady zde mohou být hlavní bariérou pro implementaci. A podle zprávy OSN je v Evropě CLT dražší než beton. CLT je však stále v plenkách a vyrábí ho jen pár továren. S rozvojem dodavatelského řetězce CLT nevyhnutelně klesnou náklady, stejně jako tomu bylo u obnovitelných zdrojů energie.

Stavitelé navíc uvádějí, že celkové náklady na výstavbu s CLT již odpovídají těm s betonem, protože stavba trvá kratší dobu. Koneckonců CLT na rozdíl od betonu nepotřebuje čas k usazení.

Zařídit tuto transformaci samozřejmě nebude jednoduché. Je třeba překonat hmotné zájmy – tlak od průmyslu, který produkuje tradiční stavební materiály – a to včetně rovných podmínek pro dotace. Dále je třeba řešit veřejný zájem – například požární bezpečnost či prevenci napadení škůdci. Stavaři si budou muset rozšířit odbornost. A co je nejdůležitější, bude se muset významně zlepšit monitoring, aby zvýšení poptávky nezpůsobilo další odlesňování.

Pro mnoho zemí by ekonomické příležitosti měly být dostatečnou motivací pro řešení těchto překážek. Nové výsadby by mohly obnovit vesnické oblasti, protože by nové továrny vytvořily příležitosti pro investory a podnikatele. Vlády a větší společnosti by byly schopné zachytit rychle rostoucí trh se zelenými dluhopisy a financovat tak předčasný přechod, včetně vytvoření systémů využívajících drony a satelity k monitoringu neudržitelných lesnických praktik.

Příležitosti pro sladění ekonomického rozvoje s redukcí emisí skleníkových plynů jsou vzácné. Přesně to však zalesňování nabízí. Prostřednictvím transformace stavebnictví, založené na obnově lesního porostu – nejefektivnějším prostředkem pro záchyt uhlíku – musíme této příležitosti využít. V této “nové době dřeva“ bychom ho pěstovali, stavěli s ním a umožnily lesům vzkvétat.