NEW YORK: Leonid Kučma sice svému nejbližšímu soupeři – komunistovi Petro Simonenkovi - uštědřil pěkný volební výprask, ale to ještě neznamená, že by jeho nedávné zvolení na druhé pětileté období do funkce presidenta Ukrajiny bylo nějakým vítězstvím demokracie. A není to ani vítězství pro Ukrajinu. Spíše se zdá, že si Kučma vypůjčil pár stránek z Jelcinova volebního manuálu z roku 1996 a ve své kampani využil různé silové taktiky zastrašování a umlčování opozice, stejně jako zamoření privatizačního procesu, kterým si kupoval podporu všemocné a zkorumpované ukrajinské oligarchie.
Zatímco samotný volební den byl relativně prost podvodů a jiných gangsterských incidentů, celý předchozí proces, vedoucí nakonec až k volebním urnám, byl zatížen všemožným zlořádem. Administrativa presidenta Kučmy se projevila coby žárlivý dozorce ukrajinských médií, především těch elektronických. Ze čtyř národních televizních stanic jsou dvě přímo řízené Kučmou a třetí je ovládána jeho spojenci. Čtvrtá stanice, STB, se sice původně pokusila přinést vyvážený pohled, ale byla zastrašena útoky daňové policie a přinucena stát se jen dalším provládním orgánem.
V prostředí takového zastrašování se tak všem, kdo se ještě odvážili oponovat Presidentovi, dostalo skrze oficiální kanály zcela jasného varování. Státní byrokratické struktury fanaticky zneužívaly a stále zneužívají své moci k všestranně rozšířenému omezování disentu, a ze všeho nejraději využívají výběrčích daní k pronásledování oponentů. Dne 1. listopadu, jen den po prvním kole voleb, jenž později postavilo Kučmu proti Simonenkovi, byli tři guvernéři bez jakéhokoliv formálního aktu propuštěni, to když se ukázalo, že výsledky jejich oblastí nebyli Kučmovi příznivé.
NEW YORK: Leonid Kučma sice svému nejbližšímu soupeři – komunistovi Petro Simonenkovi - uštědřil pěkný volební výprask, ale to ještě neznamená, že by jeho nedávné zvolení na druhé pětileté období do funkce presidenta Ukrajiny bylo nějakým vítězstvím demokracie. A není to ani vítězství pro Ukrajinu. Spíše se zdá, že si Kučma vypůjčil pár stránek z Jelcinova volebního manuálu z roku 1996 a ve své kampani využil různé silové taktiky zastrašování a umlčování opozice, stejně jako zamoření privatizačního procesu, kterým si kupoval podporu všemocné a zkorumpované ukrajinské oligarchie.
Zatímco samotný volební den byl relativně prost podvodů a jiných gangsterských incidentů, celý předchozí proces, vedoucí nakonec až k volebním urnám, byl zatížen všemožným zlořádem. Administrativa presidenta Kučmy se projevila coby žárlivý dozorce ukrajinských médií, především těch elektronických. Ze čtyř národních televizních stanic jsou dvě přímo řízené Kučmou a třetí je ovládána jeho spojenci. Čtvrtá stanice, STB, se sice původně pokusila přinést vyvážený pohled, ale byla zastrašena útoky daňové policie a přinucena stát se jen dalším provládním orgánem.
V prostředí takového zastrašování se tak všem, kdo se ještě odvážili oponovat Presidentovi, dostalo skrze oficiální kanály zcela jasného varování. Státní byrokratické struktury fanaticky zneužívaly a stále zneužívají své moci k všestranně rozšířenému omezování disentu, a ze všeho nejraději využívají výběrčích daní k pronásledování oponentů. Dne 1. listopadu, jen den po prvním kole voleb, jenž později postavilo Kučmu proti Simonenkovi, byli tři guvernéři bez jakéhokoliv formálního aktu propuštěni, to když se ukázalo, že výsledky jejich oblastí nebyli Kučmovi příznivé.