1

Pomluva a pokrok v arabském světě

AMMÁN – Zatímco pozornost světa poutá násilný radikalismus a občanské války na Středním východě a v severní Africe, hrubě pokroucená právní soustava regionu se střetá s mizivým zájmem. Problematické zákony napomáhající politické a hospodářské represi, například legislativa kriminalizující pomluvu, však podrývají rozvoj – a ničí životy lidí.

Zákony o pomluvě a rouhání zřejmě k potírání odlišných názorů zneužívá nejvíc egyptská vláda. Konkrétně egyptské orgány bezostyšně využívají ustanovení odstavce 98(f) tamního trestního zákoníku – zakazující občanům očernit „nebeské náboženství,“ vyvolávat sektářské sváry či dopustit se urážky islámu – k zatýkání, stíhání a věznění příslušníků nemajoritních náboženských skupin, zejména křesťanů. Není k tomu zapotřebí víc než vágní tvrzení, že jejich skutky ohrožují „soulad ve společenství“.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Spisovatel Ahmad Nádží nadto nedávno dostal trest odnětí svobody na dva roky za porušení „veřejné zdrženlivosti,“ když publikoval sexuálně otevřenou ukázku ze svého románu. To se stalo pouhý měsíc poté, co se spisovatelka Fátima Naútová odvolala proti tříletému trestu, který dostala, když byla uznána vinnou z „pohrdání islámem“ za příspěvek na Facebooku kritizující zabíjení zvířat na muslimský svátek. A je tu řada dalších.

Zlověstné je, že podle loňské zprávy Výboru USA pro mezinárodní náboženskou svobodu případů rouhačství od roku 2011 přibývá. V lednu 2015 prezident Abd al-Fattáh as-Sísí vydal výnos umožňující vládě zakazovat zahraniční publikace, které pokládá za urážlivé vůči náboženství, čímž rozšířil už beztak významné cenzurní pravomoci vlády a zesílil tlak na novináře.

Situace není o mnoho lepší ani v Tunisku, kde podle loňské zprávy organizace Freedom House „trestná pomluva zůstává jednou z největších překážek nezávislého zpravodajství“. Mnozí se navíc obávají, že nově zřízená tuniská agentura pro vyšetřování kybernetického zločinu bude uskutečňovat „neomezený vládní dohled nad tuniskými občany“ jako za dřívějšího prezidenta Zajna al-Abidína ibn Alího, který byl vypuzen za revoluce během Arabského jara.

Také Jordánsko stupňuje pokusy omezit svobodu vyjadřování; tamní novela zákona o kybernetickém zločinu z června 2015 umožňuje generálnímu prokurátorovi zatknout bez soudního příkazu kohokoli, u něhož bude mít za to, že využil internetu k pomluvě. Přestože jordánský zákon o tisku a publikacích zakazuje zatýkat novináře za názory zveřejněné v tisku, žurnalisté se teď stávají lovnou zvěří, jestliže se jejich názory objeví on-line. Proti několika už skutečně byla vznesena obvinění.

K nejostřeji sledovaným kauzám, které se týkající pomluvy, dnes na Blízkém východě patří případ, v němž figuruje Nadžát Abú Bakrová, palestinská poslankyně, již si generální prokurátor předvolal k výslechu poté, co vznesla obvinění z korupce proti Husajnu al-Arádžovi, ministru kabinetu s úzkými vazbami na prezidenta Mahmúda Abbáse. Jeho postup je, zdá se, motivován také podporou, již Bakrová vyjádřila stávce učitelů na Západním břehu – což Abbásovu vládu ztrapnilo.

Palestinský generální prokurátor je sice za stávající legislativy týkající se pomluvy oprávněn zadržet podezřelého na 48 hodin k výslechu, přesto lidskoprávní skupiny jeho krok odsoudily. Bakrová příkaz odmítla a na protest seděla v budově parlamentu. Palestinské ozbrojené síly budovu obklopily, ale zatknout se jí nepokusily.

Posilování – a čím dál širší uplatňování – zákonů postihujících pomluvu na Blízkém východě a v severní Africe představuje nebezpečný trend, který vyvolává mohutnící reakci skupin občanské společnosti. Nádžího kauza například přiměla egyptské spisovatele, malíře a filmaře ke spuštění veřejné kampaně za větší svobodu tvorby a vyjadřování.

Rozsudek v Nádžího případu rovněž veřejně kritizoval bývalý manažer Googlu Wáel Ghoním, který se v roce 2011 aktivně účastnil egyptského povstání. Několik státem vlastněných uměleckých publikací vyšlo s titulní stránkou, na které byl buď vyobrazen Nádží, anebo uvedeno jen několik slov na podporu svobody projevu a zbytek stránky byl prázdný.

V Jordánsku koalice vedená Centrem na obranu žurnalistické svobody spustila kampaň „Mluvit není zločin,“ aby zvýšila povědomí o upadající svobodě médií. Konečně v Palestině získávají na síle protesty proti zneužívání zákonů postihujících pomluvu k věznění politických odpůrců, přičemž lidová podpora Bakrové významně přispěla k dohodě, která jí umožnila návrat do jejího domu v Nábulusu, aniž byla zatčena či předvolána k výslechu.

Protesty proti konkrétním případům mohou mít jen určitý vliv. Kampaně se musí zaměřit – a stoupající měrou se tak děje – na opravdové změny v zákonech postihujících pomluvu, aby se zajistilo, že je vlády nebudou moci zneužívat k potlačování disentu. Stěžejní bude sejmout z případů pomluvy trestní složku, tedy vyhlídky na odnětí svobody, a namísto toho je soudit jako občanskoprávní věci, kde usvědčení pachatelé budou čelit přiměřeným pokutám.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Přimět zákonodárce k dekriminalizaci pomluvy nebude snadné. Při soustředěném úsilí všech zainteresovaných stran – zejména medií, občanské společnosti a lidskoprávních aktivistů – a za podpory regionálních a mezinárodních aktérů je to však možné. Vzhledem k zásadnímu významu svobody projevu pro hospodářský a společenský pokrok není času nazbyt.

Z angličtiny přeložil David Daduč