Eurozóna nesmí rozhodnutí odkládat

ATÉNY – Německé argumenty proti zavedení eurobondů, rozšíření záchranného fondu eurozóny a zřízení komplexního systému ekonomického řízení jsou transparentní a snadno pochopitelné. Jsou ale správné?

Němci se obávají, že tyto inovace by vedly ke zvýšení domácích výpůjčních nákladů a k přímým a nepřímým fiskálním převodům do chudších zemí. Dále varují před morálním hazardem plynoucím z oslabování tlaku na předlužené země, aby si daly své finance do pořádku. Zatřetí se odvolávají na těžkosti související s Lisabonskou smlouvou a ústavami, jež by se projevily při vytváření pravidel a postupů simulujících „fiskální unii“. Konečně, nutný posun evropského sjednocování, aby se legitimizoval nevyhnutelný zásah do suverenity předlužených zemí, by se nakonec mohl dotknout i svrchovanosti Německa.

Na druhou stranu neochota akceptovat sílící konsenzus, že fiskální unie je klíčem k řešení dluhové krize, vydává eurozónu a Německo všanc vážným rizikům. Lpění na polovičatých opatřeních zjitřuje netrpělivost trhů a ponouká k čím dál důraznějším spekulativním útokům, a to nejen proti slabším zemím na okraji, ale i proti zemím jádra eurozóny s ratingem AAA – třeba proti Francii a nakonec proti samotnému Německu –, jejichž bankovní sektory mají v držení obrovské objemy dluhu zemí z periferie.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ZWHOdiG/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.