7afe370246f86f3409a2bf2b_m5077c.jpg

Eurozóna nesmí rozhodnutí odkládat

ATÉNY – Německé argumenty proti zavedení eurobondů, rozšíření záchranného fondu eurozóny a zřízení komplexního systému ekonomického řízení jsou transparentní a snadno pochopitelné. Jsou ale správné?

Němci se obávají, že tyto inovace by vedly ke zvýšení domácích výpůjčních nákladů a k přímým a nepřímým fiskálním převodům do chudších zemí. Dále varují před morálním hazardem plynoucím z oslabování tlaku na předlužené země, aby si daly své finance do pořádku. Zatřetí se odvolávají na těžkosti související s Lisabonskou smlouvou a ústavami, jež by se projevily při vytváření pravidel a postupů simulujících „fiskální unii“. Konečně, nutný posun evropského sjednocování, aby se legitimizoval nevyhnutelný zásah do suverenity předlužených zemí, by se nakonec mohl dotknout i svrchovanosti Německa.

Na druhou stranu neochota akceptovat sílící konsenzus, že fiskální unie je klíčem k řešení dluhové krize, vydává eurozónu a Německo všanc vážným rizikům. Lpění na polovičatých opatřeních zjitřuje netrpělivost trhů a ponouká k čím dál důraznějším spekulativním útokům, a to nejen proti slabším zemím na okraji, ale i proti zemím jádra eurozóny s ratingem AAA – třeba proti Francii a nakonec proti samotnému Německu –, jejichž bankovní sektory mají v držení obrovské objemy dluhu zemí z periferie.

https://prosyn.org/ZWHOdiGcs