V době, kdy se Evropská unie připravuje na oslavy březnového 50. výročí Římské smlouvy, panuje všeobecný dojem, že tato instituce je na kolenou. Evropská integrace jako by v roce 2005 narazila na své Waterloo, když Nizozemci a Francouzi nečekaně v referendech poslali ke dnu návrh evropské ústavy.
Sdělovací prostředky se od té doby zaměřují na paralýzu, který údajně zachvátila rozhodovací proces v EU, avšak realita je jiná. Unie ani zdaleka netrpí žádnou nezvratnou nepřízní osudu: funguje jako obvykle a v tichosti pokračuje v koncipování nových strategií a projektů.
Stačí se podívat na některé nedávné titulky. EU sestavuje energetickou a ekologickou strategii, která si klade za cíl ukončit sebezničující konkurenční boj o ropu a plyn v Evropě a současně postavit Evropu do čela celosvětového úsilí o zastavení klimatických změn. Společná zahraniční a bezpečnostní politika unie možná ještě nemusí znamenat, že Evropa hovoří ke světu jednohlasně, nicméně se stále utváří a již nyní dokázala vyléčit některé rány způsobené neshodami ohledně války v Iráku. Neméně důležitá je skutečnost, že pokračuje evropská hospodářská integrace, kdy euro posiluje a na obzoru se rýsuje jednotný trh finančních služeb.
V době, kdy se Evropská unie připravuje na oslavy březnového 50. výročí Římské smlouvy, panuje všeobecný dojem, že tato instituce je na kolenou. Evropská integrace jako by v roce 2005 narazila na své Waterloo, když Nizozemci a Francouzi nečekaně v referendech poslali ke dnu návrh evropské ústavy.
Sdělovací prostředky se od té doby zaměřují na paralýzu, který údajně zachvátila rozhodovací proces v EU, avšak realita je jiná. Unie ani zdaleka netrpí žádnou nezvratnou nepřízní osudu: funguje jako obvykle a v tichosti pokračuje v koncipování nových strategií a projektů.
Stačí se podívat na některé nedávné titulky. EU sestavuje energetickou a ekologickou strategii, která si klade za cíl ukončit sebezničující konkurenční boj o ropu a plyn v Evropě a současně postavit Evropu do čela celosvětového úsilí o zastavení klimatických změn. Společná zahraniční a bezpečnostní politika unie možná ještě nemusí znamenat, že Evropa hovoří ke světu jednohlasně, nicméně se stále utváří a již nyní dokázala vyléčit některé rány způsobené neshodami ohledně války v Iráku. Neméně důležitá je skutečnost, že pokračuje evropská hospodářská integrace, kdy euro posiluje a na obzoru se rýsuje jednotný trh finančních služeb.