Evropa, jež odmítá zemřít

V době, kdy se Evropská unie připravuje na oslavy březnového 50. výročí Římské smlouvy, panuje všeobecný dojem, že tato instituce je na kolenou. Evropská integrace jako by v roce 2005 narazila na své Waterloo, když Nizozemci a Francouzi nečekaně v referendech poslali ke dnu návrh evropské ústavy.

Sdělovací prostředky se od té doby zaměřují na paralýzu, který údajně zachvátila rozhodovací proces v EU, avšak realita je jiná. Unie ani zdaleka netrpí žádnou nezvratnou nepřízní osudu: funguje jako obvykle a v tichosti pokračuje v koncipování nových strategií a projektů.

Stačí se podívat na některé nedávné titulky. EU sestavuje energetickou a ekologickou strategii, která si klade za cíl ukončit sebezničující konkurenční boj o ropu a plyn v Evropě a současně postavit Evropu do čela celosvětového úsilí o zastavení klimatických změn. Společná zahraniční a bezpečnostní politika unie možná ještě nemusí znamenat, že Evropa hovoří ke světu jednohlasně, nicméně se stále utváří a již nyní dokázala vyléčit některé rány způsobené neshodami ohledně války v Iráku. Neméně důležitá je skutečnost, že pokračuje evropská hospodářská integrace, kdy euro posiluje a na obzoru se rýsuje jednotný trh finančních služeb.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/1pKVDJa/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.