0

Smrt z rukou jüanu

WASHINGTON, D. C. – V posledních několika týdnech upoutalo celosvětovou pozornost oslabování dolaru vůči euru a jenu. V normálním světě by bylo oslabení dolaru vítáno, protože by Spojeným státům pomohlo vyrovnat se s neudržitelným obchodním schodkem. Ve světě, kde Čína váže svou měnu na dolar v podhodnocené paritě, je však pokles dolaru spojen s rizikem velkých škod na globální ekonomice, které dále zkomplikují zotavení ze současné celosvětové recese.

Přenastavení dolaru mělo proběhnout už dávno. Jeho nadhodnocování začalo krizí mexického pesa v roce 1994 a oficiálního posvěcení se mu dostalo po východoasijské finanční krizi z roku 1997 v podobě politiky „silného dolaru“. Tato politika přinesla Americe krátkodobé spotřební zisky, což vysvětluje, proč byla tak populární u amerických politiků, avšak v dlouhodobém měřítku výrazně poškodila americkou ekonomiku a přispěla i k současné krizi.

Nadhodnocený dolar způsobil, že americká ekonomika začala krvácet kvůli výdajům na dovoz, odlivu pracovních míst prostřednictvím offshoringu a investicím v zemích s podhodnocenými měnami. V dnešní éře globalizace, kterou charakterizují pružné a mobilní výrobní sítě, neovlivňují měnové kurzy pouze vývoz a dovoz. Mají dopad také na alokaci výroby a investic.

Z americké politiky silného dolaru měla největší prospěch Čína, která k ní přidala i vlastní politiku „slabého jüanu“. V důsledku toho se obchodní přebytek Číny vůči USA zvýšil z 83 miliard dolarů v roce 2001 na 258 miliard dolarů v roce 2007 krátce před recesí. V roce 2009 představuje přebytek Číny zatím 75% celkového obchodního schodku USA v oblasti neropných produktů. Podhodnocený jüan zároveň udělal z Číny významného příjemce přímých zahraničních investic – v roce 2002 byla Čína dokonce v tomto žebříčku na prvním místě –, což je na rozvojovou zemi oslnivý úspěch.