0

Daně z tabáku a smrt

Do chudších zemí světa se povětšinou bez překážek vkrádá globální vrah. Během 25 let každoročně po celém světě zabije 10 milionů lidí – víc než malárie, smrt matek související s porodem, dětské infekce a průjmy dohromady . Přes polovinu usmrcených obětí bude ve věku od 30 do 69 let, takže přijdou asi o 25 let z průměrné délky života. Kdo že je pachatelem? Tabák. Právě závislost, která se v západních zemích vyhoupla na první místo mezi příčinami smrti, jíž lze prevencí předejít, podniká rozsáhlé vpády do rozvojových zemí. Kouření ve dvacátém století zabilo 100 milionů lidí, převážně ve vyspělých zemích. Při současných trendech v jedenadvacátém století zabije asi miliardu lidí, zejména v rozvojových zemích.

V Indii kouření u mužů i žen trojnásobně zvyšuje riziko úmrtí na tuberkulózu a může přispívat i k přenosu tuberkulózy na druhé. V Číně a Indii zanedlouho každoročně v důsledku kouření zemře kolem 1 milionu lidí. Nedojde-li k všeobecnému ústupu od kouření, jen v těchto zemích tabák zřejmě připraví o život 150 milionů mladých dospělých lidí.

Dosavadní počty mrtvých se ale budoucností světa stát nemusejí. Užívání tabáku umíme regulovat. Aby se v příštích několika desetiletích snížila četnost tabákových úmrtí, je třeba, aby se 1,1 miliardy současných kuřáků svého zlozvyku zbavovala. Nižší míra vdechování kouře dětmi by zachránila životy hlavně po roce 2050. Oproštění se od tabáku je účinné: i ti, kdo přestanou kouřit ve věku 40 až 50 let, významně sníží své riziko úmrtí a u těch, kdo přestanou ve věku 30 až 40 let, se riziko blíží celoživotním nekuřákům.

Zvýšení tabákových daní, šíření informací o zdravotních rizicích kouření, zákazy kouření na veřejnosti, úplné zákazy reklamy a propagace a odvykací terapie účinně kuřákům pomáhají přestat kouřit. Tabákové daně jsou vůči vynaloženým nákladům zřejmě nejúčinnější intervencí do zdraví dospělých lidí na světě. Trojnásobné zvýšení spotřební daně by zhruba zdvojnásobilo ceny cigaret (jak se stalo ve městě New York) a to by do roku 2030 předešlo asi třem milionům úmrtí. Většina zemí OECD začala v posledních dvou dekádách brát regulaci tabáku vážně a od té doby snížila počet úmrtí u mužů. V rozvojových zemích se ale účinná opatření k regulaci tabáku nerealizují. Asi 80% maloobchodní ceny cigaret v Torontu tvoří daně, ale v Pekingu či Dillí je to méně než 30%. V mnoha zemích se daně z tabáku v reálných hodnotách snížily. Znalost zdravotních rizik plynoucích z kouření je nízká: 61% čínských kuřáků si v roce 1996 myslelo, že tabák jim „neubližuje vůbec nebo jen málo“.