0

De Gaulle na barikádách

LONDÝN – Letošek shodou okolností překypuje kulatými výročími souvisejícími s největším francouzským vůdcem od dob Napoleona. Charles de Gaulle se narodil před 120 lety v Lille. Zemřel před 40 lety ve svém domě v Colombey les-deux-Églises, zasažen náhlou srdeční slabostí, když jednoho večera hrál pasiáns. Před sedmdesáti lety přednesl na vlnách BBC svou proslulou výzvu k odporu, když do Londýna přiletěl z Francie poté, co v červnu 1940 padla.

Na letošní rok připadá i mnohem méně proslavené výročí události, při níž de Gaulle předvedl umění využít své výjimečné směsi odhodlání, politického umu a řečnických schopností ke zkrocení rezolutní opozice. Jednalo se o úhelný okamžik ustavení páté republiky, která pokračuje až do dnešních dní.

Klíčovou úlohu v okolnostech, které de Gaullovi v květnu roku 1958, ve věku 67 let, umožnily návrat k moci, sehrála válka v Alžírsku. Třebaže jeho paměti vykreslují charakteristický portrét lídra, který věděl, co dělá, rešerše učiněné pro můj nový životopis ukazují, že jeho přístup ke krizi vazeb přes Středozemní moře spojoval naděje a frustraci. Doufal, že by Francie mohla ovládnout Frontu národního osvobození (FLN) vojensky, a frustrovala jej nesmírně zapeklitá politická situace v terénu a to, jak obtížné bylo přesvědčit osadníky, že zachovávat status quo je neudržitelné.

Roku 1958 řekl v Alžíru davu tvořenému především zde usazenými Evropany (pieds-noirs): „Je vous ai compris.“ („Porozuměl jsem vám.“) Do roku 1960 už ale euforii vystřídala zarytá nenávist mezi těmi, které využil, aby se vrátil do úřadu; považovali jej teď za zrádce, jehož je třeba zneškodnit společně s režimem, který vytvořil.