0

Davoská deprese

NEW YORK – Už 15 let se účastním Světového ekonomického fóra v Davosu. Shromáždění lídři se tu obvykle podělí o svůj optimismus nad tím, jak globalizace, technologie a trhy mění svět k lepšímu. I během recese roku 2001 byli přítomní v Davosu přesvědčeni, že pokles nebude mít dlouhého trvání.

Když si ale obchodní špičky vyměňovaly zkušenosti tentokrát, člověk téměř na vlastní kůži cítil, jak se houstnou mračna. Atmosféru zachytil jeden z řečníků, když prohlásil, že jsme se posunuli od pojetí „konjunktura-pokles“ ke „konjunktura-armagedon“. Rodící se konsenzus říkal, že prognóza MMF na rok 2009, která byla zveřejněna, právě když se shromáždění sešlo, a předpovídala globální stagnaci, tedy nejnižší růst od druhé světové války, je příliš optimistická. Jedinou povzbudivou poznámku prohodil kdosi, kdo podotkl, že davoské konsenzuální prognózy se téměř vždycky mýlí, takže se snad ta letošní ukáže jako přehnaně pesimistická.

Neméně ohromující byla ztráta víry v trhy. Na hojně navštíveném brainstormingovém semináři, kde byli zúčastnění dotázáni, jaké jednotlivé selhání stojí za nynější krizí, zazněla zvučná odpověď: přesvědčení, že trhy se samy korigují.

Model takzvaných „efektivních trhů“, který má za to, že ceny důsledně a efektivně reflektují veškeré dostupné informace, také putoval do starého železa. Totéž se přihodilo cílování inflace: přílišná zaměřenost na inflaci odvedla pozornost od podstatnější otázky finanční stability. Přesvědčení centrálních bankéřů, že řídit inflaci je nezbytné a téměř dostatečné k zajištění růstu a prosperity, se nikdy nezakládalo na zdravé ekonomické teorii; teď ještě krize přidala další skepsi.