4

Kdo vyhrál Evropu?

BRUSEL – Boj o to, kde se stane příštím předsedou Evropské komise, se vyostřuje. Nedávno bylo několik lídrů Evropské unie spatřeno v malé pramici na švédském jezeře, kde údajně kuli pikle proti favoritovi, a britský ministerský předseda David Cameron spustil veřejnou kampaň za obnovení práva vlád členských států EU rozhodnout, kdo výkonnou paži EU obsadí.

Postup výběru předsedy Komise vypadá jako konflikt mezi hlasem lidu, jak jej vyjadřují výsledky voleb do Evropského parlamentu z minulého měsíce, a zákulisním uzavíráním dohod mezi vládami. Skutečnost je ale složitější a opravdový demokratický mandát nezískal ten, kdo prohlašuje, že volby „vyhrál“.

Před volbami každá z hlavních evropských partajních „rodin“ (neexistují celoevropské strany, jen volné aliance národních stran) nominovala tzv. spitzenkandidáta jako svou volbu na post předsedy Evropské komise. Středopravá Evropská lidová strana (EPP), která získala těsnou relativní většinu 221 křesel v parlamentu se 751 poslanci, vyhlásila vítězství ve volbách; i mnozí další, mimo jiné socialisté, zelení a liberálové, souhlasí, že spitzenkandidát EPP Jean-Claude Juncker má morální právo být jmenován předsedou Komise.

Ve skutečnosti ale platí, že ač EPP získala 29 % křesel a Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) jen 24 %, vítězství si může nárokovat S&D. Vždyť strany, které sdružuje, získaly na národní úrovni vyšší počet hlasů – v součtu 40 milionů, oproti 39,9 milionu u stran přináležejících k EPP. Jedná se malý rozdíl, ale není pochyb, že vítězem všelidového hlasování se stala S&D (24,4 % oproti 23,8 %).