4

Sankce a solidarita

BRUSEL – Evropská unie se konečně dohodla na „třetí úrovni sankcí“ proti Rusku za jeho akce na Ukrajině. A jak je u EU obvyklé, dospět do tohoto bodu byl dlouhý a složitý proces.

Klíčovým problémem byla po celou dobu skutečnost, že ačkoliv sankce slouží společnému cíli, náklady spojené s jejich zavedením nesou jednotlivé členské státy. Tyto náklady jsou navíc velmi konkrétní a viditelné, poněvadž v sázce mohou být pracovní místa v podnicích závislých na vývozu do Ruska. Nebylo tedy překvapivé, že mnoho členských států více zajímaly potenciální náklady sankcí pro jejich ekonomiku než celkový zahraničně-politický cíl dát Rusku najevo, že jeho neúcta k mezinárodnímu právu a normám má své důsledky.

Proto by mělo být nedílnou součástí rodícího se zahraničně-politického postoje EU k Rusku založení společného fondu, který by poskytoval kompenzace za ekonomické náklady sankcí. Vytvoření takového fondu by představovalo pádný symbol solidarity uvnitř EU a současně by poskytlo ideální příležitost zamyslet se nad povahou nákladů spojených se sankcemi.

Z pohledu ekonoma je klíčové, že ztráta exportního odbytu nepředstavuje náklad jako takový. Pokud například firma, která vyrábí generické spotřební zboží, jako jsou potraviny nebo i automobily, prodá do Ruska méně zboží než dříve, neměla by nutně započítávat toto snížení jako ztrátu. Existuje-li totiž pro takové zboží globální trh, pak lze ztrátu prodeje na jednom trhu vykompenzovat vyšším prodejem na trhu jiném.