Nemotorná bankovní revoluce Evropy

BRUSEL – Koncem minulého roku ministři financí eurozóny dospěli ke kompromisu ohledně základních prvků Jednotného rezolučního mechanismu (SRM), tedy způsobu jak přistupovat k bankám v nesnázích. Vypadá nehezky, ale zároveň se zdá, že nejspíš bude fungovat.

Hlavní ingrediencí kompromisu je, že se v případě nutnosti zachránit banku použijí, alespoň zpočátku, samostatné národní fondy a zároveň se vytvoří společný Jednotný rezoluční fond (SRF), naplněný v příštích deseti letech až 55 miliardami eur z finančních příspěvků samotných bank. Celý SRM by řídil sbor národních inspektorů a zástupců Evropské centrální banky a Evropské komise.

Nedostatky tohoto kompromisu jsou zjevné. V prvé řadě SRM vůbec nebude, alespoň zpočátku, „jednotným“ mechanismem. Za problémy „svých“ bank budou nadále zodpovědné národní fondy, tedy národní orgány, a podíl SRF na záchranných operacích jen postupně poroste. Od současnosti bude trvat přinejmenším deset let, zhruba do roku 2025, než bude SRM skutečně „jednotný“ a zapojování samostatných národních fondů skončí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/U0BcuFR/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.