3

Vláda, jakou si Evropa zaslouží?

BRUSEL – Konečným rozdělením portfejí v Evropské komisi coby orgánu své výkonné moci dokončila Evropská unie výměnu stráží. Celý proces započal na konci května po volbách do Evropského parlamentu, trval téměř čtyři měsíce a jeho konečný výsledek je zákonitě podmíněný řadou kompromisů – jak se u EU skládající se z osmadvaceti paličatých národních států dalo očekávat.

Správné fungování institucí EU vyžaduje, aby se žádná důležitá voličská skupina (na levici ani na pravici, na východě ani na západě a tak dále) necítila opomenutá. A nová Evropská komise vypadá docela silně i vzhledem k tomu, že více než 20 z 28 jejích členů dříve působilo ve funkcích premiérů, vicepremiérů či ministrů. Lidem, kteří zastávali vysoký politický úřad doma, připadá smysluplné přijít do Bruselu.

Největší pozornost se ovšem zaměřuje na tři špičkové pozice v EU: na funkci předsedy Evropské komise, předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro vnější záležitosti.

Nový předseda komise Jean-Claude Juncker byl vůbec prvním představitelem zvoleným na základě dobrého výsledku své frakce ve volbách do Evropského parlamentu. Jako ostřílený bruselský harcovník nepatřil k lidem, kteří dokážou strhnout davy. Někdy to však může být výhoda. Člověk obeznámený s děním uvnitř institucí nejlépe ví, jak sladit protichůdné zájmy a znovu uvést do pohybu institucionální mašinerii, což Juncker prokázal tím, že dovedně rozdělil úkoly mezi jednotlivé komisaře.