1

Evropské ponaučení pro čínské reformátory

BRUSEL – Nejvýznamnější rozhodnutí v hospodářské politice během roku 2013 bylo dost možná učiněno v listopadu na třetím plénu ústředního výboru Komunistické strany Číny, které se zavázalo, že v řízení čínské ekonomiky by měl „rozhodující“ roli získat trh. Čína je dnes po Evropské unii největším světovým vývozcem a tvoří asi polovinu globálního růstu, takže rozhodnutí přijatá v Pekingu by pro světovou ekonomiku mohla mít závažnější důsledky než rozhodnutí z Berlína, Bruselu či Washingtonu.

Jenže ačkoliv Číně příklon k trhu a otevření se okolnímu světu umožnily dosáhnout v uplynulých třech desetiletích ohromujícího hospodářského pokroku, země teď možná dosáhla úrovně příjmů, při níž už problémem není „příliš málo trhu“. Právě naopak, některé klíčové problémy dnešní Číny vyžadují výraznější úlohu vlády.

Například znečištění vzduchu a vody lze řešit jedině rozšířením státních intervencí, jak na ústřední, tak na místní úrovni. Zodpovědní činitelé řešení problému prohlásili za přední prioritu a nelze příliš pochybovat o tom, že Čína má zdroje, aby si s ním poradila – stejně jako vytvořila největší výrobní sektor na světě. Boji proti smogu a zamořování vody nahrává silná stránka země: dostupnost obřích domácích úspor k financování nezbytných investic do zařízení k omezování emisí znečišťujících látek.

Dilema čínských lídrů spočívá v tom, že vyhoví-li nutnosti silněji regulovat znečišťování životního prostředí a vybudovat související infrastrukturu, zkomplikují si splnění cíle vychýlit model ekonomického růstu země od investic a vývozu ke spotřebě. Jenže rozmach spotřeby by dnes dále zhoršil problém se znečištěním. Úprava rovnovážného stavu ekonomiky se proto kvůli naléhavější potřebě ekologických investic možná odročí.