1

Cyklistika a rakovina

Cyklista Lance Armstrong nedávno oslavil výročí. Je to už deset let od doby, kdy mu byla diagnostikována metastatická rakovina varlete a jeho lékaři se domnívali, že jej zahubí.

Na základě svého inspirativního příběhu a úsilí šířit o onemocnění osvětu se Armstrong stal bojovníkem proti rakovině. Po přezkoumání webových stránek jeho nadace ( www.laf.org ) a jeho spisů však zůstává hlodavá otázka: Pomohla při léčbě Armstrongovy rakoviny tatáž houževnatost, díky níž dokázal sedmkrát zvítězit v cyklistickém závodu Tour de France? Armstrong si dává pozor, aby mezi cyklistiku a rakovinu nedával rovnítko, ale často si nedokáže pomoci a činí tak – a s ním bezpočet jeho fanoušků. Takové spojení může být nesmírně zavádějící.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Když mu bylo něco málo přes dvacet, Armstrong se ve světě závodníků stával pojmem, ale ne všechno bylo v pořádku. V roce 1996, když mu bylo 25 let, postihla Armstronga únava, trpěl testikulární bolestí a vykašlával krev.

Lékaři mu diagnostikovali rakovinu varlete. Ještě hrozivější bylo, že Armstrongova rakovina byla v pokročilém stadiu a rozšířila se do plic, břicha a mozku. Dostal zhruba 40% naději na přežití, což byl pravděpodobně nadsazený odhad. Jeden lékař Armstrongově matce řekl, že její syn zemře.

Poté co mu bylo chirurgickým zákrokem odstraněno postižené varle, Armstrong se stal „studentem rakoviny“. Léčil se na Indiana University, zřejmě nejlepším americkém ústavu pro léčbu testikulární rakoviny.

Armstrong si vybral Indianu, protože tamní onkologové mu řekli, že jej budou léčit bez bleomycinu, typu chemoterapie, která by mu poškodila plíce a ukončila cyklistickou kariéru, kdyby přežil. Nádorů na mozku jej zbavili chirurgicky, čímž se vyhnuli ozařování, které by mohlo zapříčinit potíže s rovnováhou.

Lékaři ale Armstrongovi bez okolků sdělili, co jej čeká: nesmírně žíravé léky, po nichž mu bude strašlivě zle. Armstrong později napsal, že „při čtvrtém cyklu [chemoterapie] jsem byl stočený jako plod v matčině těle a bez ustání se mi zvedal žaludek.“

Armstrongova rakovina reagovala velice dobře. Prošel rozsáhlou rehabilitací a postupně opět získával sílu a sebedůvěru. V roce 1998 už zase jezdil na kole.

Nemoc proměnila Armstrongovo tělo. Když znovu zahájil důkladný trénink, byl štíhlejší a svalnatější. Kromě emoční výhody, již Armstrongovi podle jeho vlastního přesvědčení rakovina dala, jej ve výkonnějšího cyklistu proměnilo i jeho nové tělo.

V roce 1999, necelé tři roky po diagnóze, Armstrong poprvé vyhrál Tour de France. Následovalo šest dalších vítězství, díky nimž se stal největším cyklistou v dějinách.

Co se jeho samotného týče, Armstrong se snaží vyhýbat se snadnému spojování svých triumfů v Tour de France se svým uzdravením z rakoviny. „Dobří, silní lidé dostanou rakovinu,“ napsal, „a udělají vše, co jen lze, aby ji přemohli, a přece zemřou.“ Byl sice snad hrdinou mezi závodníky, prohlásil Armstrong, ale „přežít rakovinu hrdinství nebylo.“ Přestože se ve své léčbě angažoval a měl vynikající doktory, jeho přežití bylo „spíše záležitostí slepé štěstěny.“

Přesto se občas zdá, že Armstrong sklouzne k vyjádřením, kterých se chce vyvarovat. V závěru své druhé knihy Armstrong shrnul svůj život s rakovinou takto: „Léčil jsem se, pekelně jsem bojoval a uzdravil jsem se.“ Citát na webových stránkách jeho nadace říká: „Když jsem byl nemocný, nechtěl jsem umřít. Když závodím, nechci prohrát. Smrt a prohra, to je totéž.“

Znepokojivější je přijímání tohoto uvažování těmi, kdo si Armstrongův příběh vyslechnou. „Lance odmítl stát se statistickým číslem, zotavil se a stal se největším nepřítelem rakoviny,“ napsal recenzent jeho první knihy. „Nechtěl se vzdát a rozhodl se s nemocí bojovat všemi prostředky.“ Životopis na internetu prohlašuje, že „se stejně urputným zaujetím, jaké vkládá do závodění,“ Armstrong „přemohl svou nemoc a zvítězil.“

Pro některé lidi se Armstrong stal symbolem představy, že všechno je možné. „Lance vyhrál nad rakovinou a pak pokračoval tím, že pětkrát zvítězil v Tour de France,“ napsal v roce 2003 ve svém blogu počítačový programátor. „To v podstatě znamená, že dokážu překonat všechny obtíže, které v životě mám, a i potom jít dál.“

Problém je v tom, že údaje o „vůli žít“ mezi pacienty s rakovinou nejsou tak růžové. Jedna studie z roku 1989 dokládala, že ženy s metastatickou rakovinou prsu, které navštěvovaly podpůrné skupiny, žily déle, ale tyto výsledky nebyly zopakovány. Nedávná studie doložila, že pacientům s rakovinou plic pozitivní přístup život neprodloužil. Z praxe si kliničtí lékaři dokáží vzpomenout na „bojovníky“ s rakovinou, kteří zemřeli, i ty, kdo „to vzdali,“ a přece přežili.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

To je poselství, které by mělo četné Armstrongovy fanoušky přimět ke střízlivému uvažování. Ostatně, všichni si chceme myslet, že usilovná dřina se vždycky vyplatí. Ve světě rakoviny to tak bohužel být nemusí.

Armstrongův odkaz se ale netýká jen údajů. Tisícům, ba možná milionům pacientů s rakovinou předal znalosti a poskytl inspiraci a získal peníze, které se používají k hledání léků. A abych nezapomněl, je tu oněch sedm cyklistických závodů, které vyhrál.