Poučení z fiskálního útesu

CAMBRIDGE – Jednou z mnoha věcí, které jsem se naučil od Miltona Friedmana, je i výrok, že skutečným nákladem vlády jsou její výdaje, nikoliv daně. Jinak řečeno: výdaje se financují buďto ze současných daní, nebo z půjček, přičemž půjčky se rovnají budoucím daním, které mají na hospodářskou výkonnost téměř stejný dopad jako daně současné.

Tuto logiku můžeme aplikovat i na trvale neudržitelný fiskální deficit Spojených států. Jak známo, odbourání tohoto deficitu vyžaduje nižší výdaje nebo vyšší daně.

Konvenční názor předpokládá, že rozumný a vyvážený přístup zahrnuje od obojího trochu. Jak by ovšem namítl Friedman, obě metody by se měly pokládat za absolutní protiklady. Nižší výdaje znamenají, že vláda bude menší. Vyšší daně znamenají, že vláda bude větší. Lidé, kteří upřednostňují menší vládu (například někteří republikáni), proto budou chtít, aby se deficit odboural výlučně snížením výdajů, zatímco ti, kdo dávají přednost vládě větší (například prezident Barack Obama a většina demokratů), si budou přát odbourat deficit výlučně zvýšením daní.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/xsvoZoo/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.