8

Návrat krachů měn

CAMBRIDGE – Volatilita měnového trhu existuje už desetiletí, ne-li staletí. Velké výkyvy devizových kurzů se staly po rozpadu brettonwoodského systému na počátku 70. let nedílnou součástí mezinárodních finančních trhů a výrazné znehodnocování měn bylo běžným jevem i na konci 70. let a během převážné části 80. let, kdy ve velké části světa zuřila inflace. Dokonce i v průběhu 90. let a na přelomu tisíciletí zažilo 10-20% států z celého světa během jediného roku výrazné znehodnocení měny či její pád.

A pak náhle zavládl klid. Nepočítáme-li chaos spojený s globální finanční krizí z konce roku 2008 a počátku roku 2009, bylo krachů měn v letech 2004 až 2014 pomálu (viz graf). Poslední vývoj událostí však naznačuje, že malý počet měnových kolapsů během zmíněných deseti let bude možná pokládán za výjimku potvrzující pravidlo.

Skutečnost, že v letech 2004-2014 téměř vymizely měnové krachy, je do značné míry odrazem nízkých a stabilních mezinárodních úrokových sazeb a vydatných kapitálových toků na rozvíjející se trhy v kombinaci s boomem cen komodit a (převážně) zdravými tempy růstu v zemích, které se vyhnuly globální finanční krizi. V zásadě lze říci, že během těchto let byla hlavní starostí mnoha zemí snaha vyhnout se trvalému zhodnocování jejich měny vůči americkému dolaru a měnám dalších obchodních partnerů.

To se změnilo v roce 2014, kdy zhoršující se globální podmínky znovu oživily hromadné pády měn. Od té doby téměř polovina ze vzorku 179 států zahrnutých do grafu zažila znehodnocení měny převyšující 15% za rok. Faktem je, že flexibilnější rámce devizových kurzů v převážné míře eliminovaly dramata spojená s opouštěním předem ohlášených vázaných či polovázaných kurzů. Zatím však téměř nic nenaznačuje, že znehodnocování měn mělo příznivý dopad na hospodářský růst, neboť ten zůstává do značné míry loudavý.