woman house poverty Joe Raedle/Getty Images

Lepší záchrana byla možná

NEW YORK – Nedávná výměna názorů mezi Joem Stiglitzem a Larrym Summersem ohledně „sekulární stagnace“ a jejího vztahu k vlažnému hospodářskému zotavení po finanční krizi v letech 2008-2009 je důležitá. Historie se neopakuje, ale rýmuje se, prohlásil prý jednou Mark Twain. Abychom však ve světle našich nedávných hospodářských dějin parafrázovali Boba Dylana, historie se neopakuje, nýbrž nadává.

Stiglitz se Summersem se zjevně shodují v názoru, že politická reakce nestačila na vyřešení strukturálních problémů, které krize odhalila a zintenzivnila. Jejich debata se točí kolem velikosti fiskálního stimulu, role finanční regulace a důležitosti přerozdělování příjmů. Existují však i další témata, která se musí do hloubky probádat.

Domníváme se, že se promeškala klíčová příležitost, když se rovnováha zátěže spojené s finančním vyrovnáním v reakci na krizi silně vychýlila ve prospěch věřitelů oproti dlužníkům, a že to přispělo k vleklé stagnaci, jež po krizi následovala. Dlouhodobé sociální a politické důsledky této promeškané příležitosti jsou velmi hluboké.

https://prosyn.org/IyyzsdIcs