0

Zločin a trest na uprchlický způsob

Otřesná vražda Giovanny Reggianniové, která se stala nedaleko rumunského uprchlického tábora na římském předměstí Tor di Quinto, šokovala Itálii i Rumunsko. Případ získal na významu tím, že přilil olej do ohně vášnivých veřejných diskusí o postavení uprchlíků a zahraničních občanů, které v současnosti probíhají nejen v Itálii, ale po celé Evropě.

Někteří Italové reagovali násilně; někteří italští a rumunští politici se pak v dychtivé snaze nabídnout rychlá a tvrdá řešení dopustili skandálních prohlášení, v nichž se ozývaly xenofobní a totalitní slogany minulosti. Není bez ironie, že jsme dnes svědky jakéhosi groteskního protipólu „národní hrdosti“, kterou vídáme v případech, kdy si stát přisvojí kulturní a sportovní hvězdy a vydává je za součást společného dědictví.

Ačkoliv byla vražda individuálním zločinem, řešit tragédii zločinu opatřeními, která si berou na mušku celou minoritu, je nezodpovědné a bude to mít vážné morální a společenské důsledky nejen pro nespravedlivě potrestané, ale i pro ty, kdo je potrestali. Žádná menšina totiž není homogenní, což dokládá i skutečnost, že policii v tomto konkrétním případě uvědomil vrahův krajan z téhož uprchlického tábora.

Kolektivní trest zároveň znamená jistou formu ztráty paměti Italů a Rumunů, a to nejen ve vztahu k tomu, co se dělo za fašismu, nacismu a komunismu, ale i ve vztahu k vlastním národním dějinám. Italové se koneckonců při hledání lepšího života nestěhovali pouze z jihu Itálie na sever, ale i do jiných zemí. I oni vědí, jaké to je být uprchlíkem, exulantem, cizákem.