0

Kolébka protikladů

Američany vedená invaze do Iráku měla zahájit proces transformace napříč Středním východem. Syrský básník a politický komentátor Ammár Abdulhamíd tvrdí, že v Sýrii dochází v současnosti k uvolnění, jež není-li přímo změnou, pak snad jejím předznamenáním.

Život v Sýrii nebyl nikdy jednoduchý. Skutečnost, úzkostlivě tajená pod pozlátkem homogenity, byla vždy příliš složitá i pro ty nejbystřejší z učenců. Mírové soužití nesčetných syrských etnických, náboženských a kmenových skupin je plodem promísené vrstvy ústupků, kompromisů, tichých dohod a dalších pragmatických ujednání vypilovaných za celá staletí.

V posledních měsících se spletitost života ještě prohloubila, neboť se zdá, že jak vládnoucí elita země, tak zastánci občanské společnosti jsou popleteni ohledně budoucnosti země víc než kdy předtím. Všechny skupiny se zaměřují na vymezení svých konkrétních výsad, ovšem při zachování územní celistvosti a národní jednoty země, která je čím dál podrážděnější a křehčí.

Toto dění je samozřejmě důsledkem invaze do Iráku pod vedením USA. Ta proměnila nezřetelnou a vzdálenou hrozbu v impozantního souseda, jehož úmysly nejsou ve vztahu k syrskému baasistickému režimu rozhodně přátelské. Proto se konečně začalo usazovat povědomí o potřebě drastických změn v uspořádání a stylu režimu, jenž dříve býval k realitě slepý.