11

Vzdělání jako protilátka vůči radikalizaci

DUBAJ – Nikdo, kdo navštíví Blízký východ, si nemůže nevšimnout křiklavého kontrastu mezi aspiracemi mladých lidí v tomto regionu v oblasti vzdělání, podnikání a povolání a drsnou realitou, která mnohé z nich připravuje o pozitivní budoucnost. Polovina obyvatel Blízkého východu ve věku 18-25 let je nezaměstnaná či podzaměstnaná.

Tuto situaci ještě zhoršuje globální uprchlická krize, která vyhnala z domovů přibližně 30 milionů dětí, z toho jen ze Sýrie šest milionů, přičemž velmi málo z nich se během školou povinného věku pravděpodobně vrátí domů. Nikoho by tedy nemělo překvapovat, že skupina, která je v regionu známá jako Daeš (Islámský stát) věří, že v tomto obrovském počtu bezprizorních a nespokojených mladých lidí najde živnou půdu pro nábor svých členů.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Propagandisté Daeše zneužívají sociální média stejným způsobem, jakým jejich extremističtí předchůdci i současníci někdy zneužívali a zneužívají mešity – jako fórum pro radikalizaci. Skupina neustále zveřejňuje obsah zpochybňující možnost společného soužití islámu a Západu a vyzývá mladé lidi k džihádu.

Až groteskně násilná videa, která Daeš produkuje, přitahují pozornost svým šokujícím charakterem. Nespokojené mladé lidi však ve skutečnosti lákají výzvy, aby se podíleli na něčem, co podle nich přesahuje je samotné i společnost, ve které žijí. Shiraz Maher z Mezinárodního centra pro studium radikalizace (ICSR) při londýnské King’s College identifikuje společné prvky ve smýšlení rekrutů: „spravedlivé rozhořčení, vzdor, pocit útisku a odmítání se přizpůsobit“. Jak uzavírá nedávná zpráva Quilliamovy nadace, Daeš brnká na strunu mladistvé touhy být součástí něčeho cenného; pro nové rekruty je největším lákadlem utopický apel této organizace.

S ohledem na to by jen málokdo nesouhlasil s tvrzením, že se ocitáme v generační bitvě o srdce a mysl lidí – v bitvě, kterou nelze vyhrát pouze vojenskými prostředky. Tvrdá síla dokáže eliminovat nejzarytější předáky Daeše. K tomu, abychom přesvědčili téměř 200 milionů mladých muslimů, že extremismus je slepá ulička, však budeme potřebovat mnohem víc.

Existuje řada příkladů neveřejných operací, které mají čelit extremismu napříč indickým subkontinentem a Blízkým východem: dětské časopisy v Pákistánu, videa zam��řená na teenagery v severní Africe, rozhlasové stanice na Blízkém východě nebo knihy a publikace stavějící se proti al-Káidě. Všechny mohou napomoci k odhalování pravdy o životě v Daeši – totiž že je to brutální a zkorumpovaný systém náchylný k vnitřním čistkám –, a to několika různými způsoby včetně poukazování na případy zběhnutí. Jak konstatuje zpráva z roku 2014: „[Samotná existence zběhů] ničí obraz jednoty a odhodlání, který se [tato skupina] snaží šířit.”

Máme-li však válku myšlenek vyhrát a udržet kulturní prostor, jemuž Daeš říká „šedá zóna“ a touží ho zničit, musíme být ambicióznější. Je to prostor, ve kterém mohou muslimové a nemuslimové žít pospolu, objevovat společné hodnoty a spolupracovat. Ředitel ICSR Peter Neumann navrhl soutěž videí na YouTube, která vysvětlí případy, kdy Daeš selhal. „Okamžitě by přišlo 5000 videí,“ říká. „Čtyři tisíce by jich bylo k ničemu, ale tisíc by jich fungovalo – tisíc videí proti propagandě [Daeše].“

Nejlepším dlouhodobým nástrojem pro boj s terorismem je však vzdělání. V izraelské Jaffě se na škole provozované skotskou církví učí muslimské, židovské a křesťanské děti hodnoty tolerance. V celém Libanonu platí pro sunnitské, šíitské a křesťanské děti od devíti let společné školní osnovy podporující náboženskou rozmanitost – včetně „odmítání jakéhokoliv radikalismu a náboženského či sektářského vylučování“. Země také ve svém školském systému zavedla výuku na dvě směny, aby mohla vzdělávat i přibližně 200 000 dětí syrských uprchlíků.

Může-li těžkostmi sužovaný Libanon, jejž trápí sektářské násilí a náboženský rozkol, podporovat soužití a poskytovat syrským uprchlíkům příležitost studovat, není důvod, proč by se jeho příkladem neměly řídit i další země v regionu.

Volba je naprosto jasná. Můžeme nečinně přihlížet, jak se nová „onlinová“ generace muslimské mládeže nechává klamat falešnými tvrzeními, že islám nemůže koexistovat se západními hodnotami. Anebo si můžeme uvědomit, že mladí lidé na Blízkém východě i v ostatním muslimském světě mají stejné touhy jako jejich vrstevníci všude jinde na světě.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Vše nasvědčuje tomu, že mladí lidé v regionu touží po vzdělání, zaměstnání a příležitosti plně využít svůj talent. Do roku 2016 bychom měli jít s odhodláním jim to umožnit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.