Jak dlouho budou Spojené státy udržovat rozsáhlé nasazení vojsk v Iráku? Právě to je dnes hlavní otázka druhého funkčního období George W. Bushe. Až donedávna Bushova administrativa odpovídala vyhýbavým klišé: „tak dlouho, jak bude potřeba, a ani o den déle.“ To se ale změnilo.
Ledy se začaly prolamovat 17. listopadu, když poslanec John Murtha, jestřábí demokratický kongresman a veterán námořní pěchoty, navrhl stažení vojsk z Iráku za šest měsíců. Krátce nato republikány ovládaný senát odhlasoval „zásadní přechod k plné suverenitě Iráku v roce 2006.“ Po prvotním vzdoru Bush začal měnit svou rétoriku, když naznačil, že ke snížení počtu jednotek by mohlo dojít časněji, než se dříve očekávalo.
Úbytek veřejné podpory pro Bushovu iráckou politiku je neúprosný. Padesát čtyři procent Američanů v současnosti říká, že vyslání vojsk byla ze strany USA chyba, oproti 24% na počátku války v březnu 2003. To zčásti odráží rostoucí počet obětí; dosud bylo zabito přes 2100 amerických vojáků.
Jak dlouho budou Spojené státy udržovat rozsáhlé nasazení vojsk v Iráku? Právě to je dnes hlavní otázka druhého funkčního období George W. Bushe. Až donedávna Bushova administrativa odpovídala vyhýbavým klišé: „tak dlouho, jak bude potřeba, a ani o den déle.“ To se ale změnilo.
Ledy se začaly prolamovat 17. listopadu, když poslanec John Murtha, jestřábí demokratický kongresman a veterán námořní pěchoty, navrhl stažení vojsk z Iráku za šest měsíců. Krátce nato republikány ovládaný senát odhlasoval „zásadní přechod k plné suverenitě Iráku v roce 2006.“ Po prvotním vzdoru Bush začal měnit svou rétoriku, když naznačil, že ke snížení počtu jednotek by mohlo dojít časněji, než se dříve očekávalo.
Úbytek veřejné podpory pro Bushovu iráckou politiku je neúprosný. Padesát čtyři procent Američanů v současnosti říká, že vyslání vojsk byla ze strany USA chyba, oproti 24% na počátku války v březnu 2003. To zčásti odráží rostoucí počet obětí; dosud bylo zabito přes 2100 amerických vojáků.