NEW YORK – Žijeme ve světě beztrestnosti. Nařčení z korupce se kolem FIFA rojily desítky let, což minulý týden vyvrcholilo hromadným obviněním jejích funkcionářů. Předseda FIFA Sepp Blatter byl přesto čtyřikrát znovuzvolen, a to i poté, co byla obvinění vznesena. Ano, Blatter konečně rezignoval, ale až poté, co on a desítky členů Federace opět projevili pohrdání ctí a zákonem.
Takové chování vidíme po celém světě. Vezměme si Wall Street. JPMorgan Chase v letech 2013 a 2014 zaplatila za finanční delikty pokuty převyšující dvacet miliard dolarů; generální ředitel si přesto v letech 2014 a 2015 odnesl domů odměny ve výši dvaceti milionů dolarů. Nebo si připomeňme korupční skandály v Brazílii, Španělsku a mnoha jiných zemích, kde se vlády drží u moci i poté, co byla odhalena korupce na vysokých místech ve vládnoucí straně.
Schopnost držitelů významné veřejné a soukromé moci překračovat právo a etické normy za osobním prospěchem je jeden z křiklavých projevů nerovnosti. Chudí dostávají doživotní tresty za banální zločiny, kdežto bankéři, kteří oškubou veřejnost o miliardy, dostávají pozvání na večeři do Bílého domu. Známá rýmovačka ze středověké Anglie dokládá, že se nejedná o nový fenomén:
NEW YORK – Žijeme ve světě beztrestnosti. Nařčení z korupce se kolem FIFA rojily desítky let, což minulý týden vyvrcholilo hromadným obviněním jejích funkcionářů. Předseda FIFA Sepp Blatter byl přesto čtyřikrát znovuzvolen, a to i poté, co byla obvinění vznesena. Ano, Blatter konečně rezignoval, ale až poté, co on a desítky členů Federace opět projevili pohrdání ctí a zákonem.
Takové chování vidíme po celém světě. Vezměme si Wall Street. JPMorgan Chase v letech 2013 a 2014 zaplatila za finanční delikty pokuty převyšující dvacet miliard dolarů; generální ředitel si přesto v letech 2014 a 2015 odnesl domů odměny ve výši dvaceti milionů dolarů. Nebo si připomeňme korupční skandály v Brazílii, Španělsku a mnoha jiných zemích, kde se vlády drží u moci i poté, co byla odhalena korupce na vysokých místech ve vládnoucí straně.
Schopnost držitelů významné veřejné a soukromé moci překračovat právo a etické normy za osobním prospěchem je jeden z křiklavých projevů nerovnosti. Chudí dostávají doživotní tresty za banální zločiny, kdežto bankéři, kteří oškubou veřejnost o miliardy, dostávají pozvání na večeři do Bílého domu. Známá rýmovačka ze středověké Anglie dokládá, že se nejedná o nový fenomén: