0

Zločiny a tresty velkých korporací

Bude-li kapitalismus znesvěcen korupcí, nemůže ve světě pustit kořeny. Před deseti lety se zhroutil socialismus - v očích lidí, kteří v něm žili, se totiž totálně zdiskreditoval. Nyní se výtky sypou na kapitalismus a jeho kritici disponují celou řadou pádných důkazů, že mají pravdu, když jej popisují jako systém, který pracuje pro lidi uvnitř a pro jejich staré přátele a přítelíčky. Vždyť co jiného je bankrot Enronu než naprosto zřejmý příklad vězňů ovládajících své dozorce? Chce-li Amerika stát v čele globálního vzestupu kapitalismu, musí ze svých firem vymýtit rozvíjející se kapitalistickou kulturu ,,bratříčkování``.

Už dávno samozřejmě nejde o volbu mezi socialismem a kapitalismem. Socialismus se proměnil ve zmatek a nepořádek, neboť jeho nadějné vyhlídky na dělnický ráj uvízly v byrokracii. Bez motivace a radikální decentralizace zůstane ekonomický pokrok prostě jen snem. Minulé století to nejednou dokázalo. I proto se Čína - navzdory nostalgickým rovnostářským frázím - za vlády postmaoistických vůdců rozhodla pro kapitalismus.

Tusil Teng Siao-pching, že tento krok povede k obrovským rozdílům? Možná. On ale chtěl vyssí životní úroveň pro každého Číňana, i kdyby to mělo přinést nerovnosti. Aby vsak kapitalismus fungoval a byl společensky přijatelný, musí být také co nejčistsí. Ne každý sice dostane v kapitalistickém systému příležitost zbohatnout, to ale neznamená, že bychom jej měli vnímat jako manipulovatelný systém, jenž lidem, kteří se v něm vyznají, umožní zbohatnout na úkor ostatních.

Je-li nerovnost jedním z negativních rysů radikálního kapitalismu - který je do jisté míry vyvažován veřejným sektorem -, pak dalsím z nich je možnost korupce kapitalistických institucí: ve světle dnesních událostí nazvěme tento rys ,,Enron syndromem``. Když výbory amerického Kongresu zmírní regulační dohled nad svými podnikajícími přáteli, když se účetní firmy, zlákány megakontrakty, vzdají své nezávislosti, když členové představenstev firem nedokáží říct ne, poněvadž jejich honoráře jsou vzhledem k jejich snaze naprosto neúměrné a když se manažeři pustí do kupčení s vlastní firmou, aby sami sebe zvýhodnili, má pověst kapitalismu namále.