Bude-li kapitalismus znesvěcen korupcí, nemůže ve světě pustit kořeny. Před deseti lety se zhroutil socialismus - v očích lidí, kteří v něm žili, se totiž totálně zdiskreditoval. Nyní se výtky sypou na kapitalismus a jeho kritici disponují celou řadou pádných důkazů, že mají pravdu, když jej popisují jako systém, který pracuje pro lidi uvnitř a pro jejich staré přátele a přítelíčky. Vždyť co jiného je bankrot Enronu než naprosto zřejmý příklad vězňů ovládajících své dozorce? Chce-li Amerika stát v čele globálního vzestupu kapitalismu, musí ze svých firem vymýtit rozvíjející se kapitalistickou kulturu ,,bratříčkování``.
Už dávno samozřejmě nejde o volbu mezi socialismem a kapitalismem. Socialismus se proměnil ve zmatek a nepořádek, neboť jeho nadějné vyhlídky na dělnický ráj uvízly v byrokracii. Bez motivace a radikální decentralizace zůstane ekonomický pokrok prostě jen snem. Minulé století to nejednou dokázalo. I proto se Čína - navzdory nostalgickým rovnostářským frázím - za vlády postmaoistických vůdců rozhodla pro kapitalismus.
Tusil Teng Siao-pching, že tento krok povede k obrovským rozdílům? Možná. On ale chtěl vyssí životní úroveň pro každého Číňana, i kdyby to mělo přinést nerovnosti. Aby vsak kapitalismus fungoval a byl společensky přijatelný, musí být také co nejčistsí. Ne každý sice dostane v kapitalistickém systému příležitost zbohatnout, to ale neznamená, že bychom jej měli vnímat jako manipulovatelný systém, jenž lidem, kteří se v něm vyznají, umožní zbohatnout na úkor ostatních.
Bude-li kapitalismus znesvěcen korupcí, nemůže ve světě pustit kořeny. Před deseti lety se zhroutil socialismus - v očích lidí, kteří v něm žili, se totiž totálně zdiskreditoval. Nyní se výtky sypou na kapitalismus a jeho kritici disponují celou řadou pádných důkazů, že mají pravdu, když jej popisují jako systém, který pracuje pro lidi uvnitř a pro jejich staré přátele a přítelíčky. Vždyť co jiného je bankrot Enronu než naprosto zřejmý příklad vězňů ovládajících své dozorce? Chce-li Amerika stát v čele globálního vzestupu kapitalismu, musí ze svých firem vymýtit rozvíjející se kapitalistickou kulturu ,,bratříčkování``.
Už dávno samozřejmě nejde o volbu mezi socialismem a kapitalismem. Socialismus se proměnil ve zmatek a nepořádek, neboť jeho nadějné vyhlídky na dělnický ráj uvízly v byrokracii. Bez motivace a radikální decentralizace zůstane ekonomický pokrok prostě jen snem. Minulé století to nejednou dokázalo. I proto se Čína - navzdory nostalgickým rovnostářským frázím - za vlády postmaoistických vůdců rozhodla pro kapitalismus.
Tusil Teng Siao-pching, že tento krok povede k obrovským rozdílům? Možná. On ale chtěl vyssí životní úroveň pro každého Číňana, i kdyby to mělo přinést nerovnosti. Aby vsak kapitalismus fungoval a byl společensky přijatelný, musí být také co nejčistsí. Ne každý sice dostane v kapitalistickém systému příležitost zbohatnout, to ale neznamená, že bychom jej měli vnímat jako manipulovatelný systém, jenž lidem, kteří se v něm vyznají, umožní zbohatnout na úkor ostatních.