Jaké jsme si rok po cunami v Indickém oceánu vzali z události ponaučení? Nejdůležitější lekcí je to, že se jednalo právě o ten typ katastrofy, jemuž zákonodárci věnují příliš málo pozornosti – šlo o pohromu s nízkou nebo neznámou pravděpodobností výskytu, která ovšem způsobuje obrovské škody, jakmile k ní dojde. Třebaže počet mrtvých, fyzické i citové strádání těch, kdo přežili, i škody na majetku, jež cunami způsobilo, byly nesmírné, jiné katastrofy s nízkou (ale ne zanedbatelnou) nebo neznámou pravděpodobností výskytu by mohly zapříčinit ještě větší ztráty.
Například asteroid, který v roce 1908 explodoval nad Sibiří se silou vodíkové bomby, mohl zabít miliony lidí, kdyby k jeho výbuchu došlo nad velkým městem. Přesto průměr tohoto asteroidu činil jen asi 60 metrů. Na Zemi by mohl dopadnout mnohem větší asteroid (jeden z tisíců nebezpečně velkých asteroidů na oběžných drahách, které se křižují s oběžnou dráhou Země) a kombinací nárazových vln, požárů, vln cunami a znemožnění průniku slunečního svitu způsobit naprostý zánik lidského rodu.
Mezi další rizika patří přirozené epidemie (španělská chřipka si v letech 1918 až 1919 vyžádala životy 20 až 40 milionů lidí), jaderné či biologické útoky teroristů, určité typy laboratorních nehod a překotné globální oteplování. Pravděpodobnost katastrof způsobených – ať záměrně, či nezáměrně – v důsledku lidské činnosti podle všeho kvůli rychlosti a směřování technologických pokroků roste.
Skutečnost, že příchod určité katastrofy je nepravděpodobný, není racionálním odůvodněním přehlížení rizik jejího výskytu. Předpokládejme, že cunami s ničivou silou, jakou mělo loni v Indickém oceánu, se objeví průměrně jednou za sto let a připraví o život 250 tisíc lidí. To je v průměru 2500 životů za rok. Pokud by bylo možné takové ztráty na životech za rozumnou cenu podstatně snížit, stála by taková investice za to.
Životy mnoha lidí, jež zabilo cunami v Indickém oceánu, by zachránilo poučení obyvatel nízko položených pobřežních oblastí o varovných signálech blížící se vlny cunami (chvění země a náhlý pokles hladiny moře), zavedení varovného systému, který by zahrnoval nouzová televizní a rozhlasová vysílání, telefonická upozornění a sirény podobné těm, jež upozorňují na nálety, a zlepšení systémů reakce na mimořádné události. Zároveň platí, že náklady by byly mnohem nižší než každý soudný odhad průměrných škod, jež lze v důsledku cunami očekávat.
Existuje několik důvodů, proč nebyla takováto opatření učiněna pro případ cunami v rozsahu, v jakém se objevilo. Zaprvé, třebaže se událost, k níž dojde jednou za století, může přihodit na jeho začátku stejně dobře jako na jeho konci, je mnohem méně pravděpodobné, že k ní dojde hned v první dekádě století než někdy později. Politici s časově omezenými funkčními obdobími, a tedy zploštělými politickými obzory mají sklon opomíjet nízkorizikové možnosti katastrof, neboť riziko, že v důsledku zanedbání preventivních opatření utrpí jejich kariéra, je nevelké.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zadruhé, do té míry, do níž účinná preventivní opatření vyžadují aktivitu vlády, je kvůli tomu, že vláda je centralizovaná soustava řízení, pro úředníky těžké reagovat na celou škálu možných rizik, proti nimž lze s ospravedlnitelnými náklady činit určitá opatření. S ohledem na rozmanitost záležitostí, jimž se musejí věnovat, státní úředníci mají sklon k vysokému prahu pozornosti, pod jehož úrovní se rizika ignorují.
Zatřetí, všude, kde rizika nejsou místní, ale regionální nebo globální, mnohé národní vlády, zejména v chudších a menších státech, mohou chodit kolem horké kaše v naději, že náklady na vypořádání se s riziky na sebe vezmou země větší a bohatší. Větší a bohatší státy to vědí, a tak se mohou zdráhat zavádět preventivní opatření, neboť by tak odměňovaly a dále motivovaly „černé pasažéry“.
Začtvrté, státy jsou chudé často kvůli slabým, neefektivním nebo zkorumpovaným vládám, což je vlastnost, která může bránit zavádění cenově rozumných preventivních opatření. Navíc politickou podporu pro vynakládání peněz na provádění preventivních opatření oslabuje malá schopnost lidí po celém světě přemýšlet ve vztahu k pravděpodobnostem – zejména nízkým, které mají sklon nebrat na vědomí.
Ještě dramatičtějším příkladem zanedbávání rizik s nízkou pravděpodobností, ale obrovskými následky, je nebezpečí střetu s asteroidem, které je analyticky podobné hrozbě cunami. Ba zčásti proto, že vlny cunami jsou jedním z rizik srážky s asteroidem, katastrofa v Indickém oceánu vzbudila nový zájem o obranu proti asteroidům.
Odklonit asteroid z jeho oběžné dráhy, dokud je stále stovky milionů kilometrů od Země, je proveditelný podnik. Nicméně Národní úřad pro letectví a kosmický prostor (NASA) ve Spojených státech na mapování nebezpečně blízkých velkých asteroidů vynakládá ze svého rozpočtu převyšujícího 10 miliard dolarů pouhé 4 miliony. Při současném tempu NASA nemusí úkol dokončit ani v příštích deseti letech, třebaže je toto mapování klíčem k obraně proti asteroidům, neboť nás může varovat s několikaletým předstihem.
Skutečnost, že k pohromě určitého typu v poslední době či v historicky známé periodě (anebo nikdy) nedošlo, je špatným důvodem k jejímu přehlížení. Riziko může být nepatrné, ale pokud by k pohromě došlo a důsledky byly rozsáhlé, očekávaná cena, již by si katastrofa vyžádala, může dostatečně ospravedlňovat obranná opatření.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
Jaké jsme si rok po cunami v Indickém oceánu vzali z události ponaučení? Nejdůležitější lekcí je to, že se jednalo právě o ten typ katastrofy, jemuž zákonodárci věnují příliš málo pozornosti – šlo o pohromu s nízkou nebo neznámou pravděpodobností výskytu, která ovšem způsobuje obrovské škody, jakmile k ní dojde. Třebaže počet mrtvých, fyzické i citové strádání těch, kdo přežili, i škody na majetku, jež cunami způsobilo, byly nesmírné, jiné katastrofy s nízkou (ale ne zanedbatelnou) nebo neznámou pravděpodobností výskytu by mohly zapříčinit ještě větší ztráty.
Například asteroid, který v roce 1908 explodoval nad Sibiří se silou vodíkové bomby, mohl zabít miliony lidí, kdyby k jeho výbuchu došlo nad velkým městem. Přesto průměr tohoto asteroidu činil jen asi 60 metrů. Na Zemi by mohl dopadnout mnohem větší asteroid (jeden z tisíců nebezpečně velkých asteroidů na oběžných drahách, které se křižují s oběžnou dráhou Země) a kombinací nárazových vln, požárů, vln cunami a znemožnění průniku slunečního svitu způsobit naprostý zánik lidského rodu.
Mezi další rizika patří přirozené epidemie (španělská chřipka si v letech 1918 až 1919 vyžádala životy 20 až 40 milionů lidí), jaderné či biologické útoky teroristů, určité typy laboratorních nehod a překotné globální oteplování. Pravděpodobnost katastrof způsobených – ať záměrně, či nezáměrně – v důsledku lidské činnosti podle všeho kvůli rychlosti a směřování technologických pokroků roste.
Skutečnost, že příchod určité katastrofy je nepravděpodobný, není racionálním odůvodněním přehlížení rizik jejího výskytu. Předpokládejme, že cunami s ničivou silou, jakou mělo loni v Indickém oceánu, se objeví průměrně jednou za sto let a připraví o život 250 tisíc lidí. To je v průměru 2500 životů za rok. Pokud by bylo možné takové ztráty na životech za rozumnou cenu podstatně snížit, stála by taková investice za to.
Životy mnoha lidí, jež zabilo cunami v Indickém oceánu, by zachránilo poučení obyvatel nízko položených pobřežních oblastí o varovných signálech blížící se vlny cunami (chvění země a náhlý pokles hladiny moře), zavedení varovného systému, který by zahrnoval nouzová televizní a rozhlasová vysílání, telefonická upozornění a sirény podobné těm, jež upozorňují na nálety, a zlepšení systémů reakce na mimořádné události. Zároveň platí, že náklady by byly mnohem nižší než každý soudný odhad průměrných škod, jež lze v důsledku cunami očekávat.
Existuje několik důvodů, proč nebyla takováto opatření učiněna pro případ cunami v rozsahu, v jakém se objevilo. Zaprvé, třebaže se událost, k níž dojde jednou za století, může přihodit na jeho začátku stejně dobře jako na jeho konci, je mnohem méně pravděpodobné, že k ní dojde hned v první dekádě století než někdy později. Politici s časově omezenými funkčními obdobími, a tedy zploštělými politickými obzory mají sklon opomíjet nízkorizikové možnosti katastrof, neboť riziko, že v důsledku zanedbání preventivních opatření utrpí jejich kariéra, je nevelké.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zadruhé, do té míry, do níž účinná preventivní opatření vyžadují aktivitu vlády, je kvůli tomu, že vláda je centralizovaná soustava řízení, pro úředníky těžké reagovat na celou škálu možných rizik, proti nimž lze s ospravedlnitelnými náklady činit určitá opatření. S ohledem na rozmanitost záležitostí, jimž se musejí věnovat, státní úředníci mají sklon k vysokému prahu pozornosti, pod jehož úrovní se rizika ignorují.
Zatřetí, všude, kde rizika nejsou místní, ale regionální nebo globální, mnohé národní vlády, zejména v chudších a menších státech, mohou chodit kolem horké kaše v naději, že náklady na vypořádání se s riziky na sebe vezmou země větší a bohatší. Větší a bohatší státy to vědí, a tak se mohou zdráhat zavádět preventivní opatření, neboť by tak odměňovaly a dále motivovaly „černé pasažéry“.
Začtvrté, státy jsou chudé často kvůli slabým, neefektivním nebo zkorumpovaným vládám, což je vlastnost, která může bránit zavádění cenově rozumných preventivních opatření. Navíc politickou podporu pro vynakládání peněz na provádění preventivních opatření oslabuje malá schopnost lidí po celém světě přemýšlet ve vztahu k pravděpodobnostem – zejména nízkým, které mají sklon nebrat na vědomí.
Ještě dramatičtějším příkladem zanedbávání rizik s nízkou pravděpodobností, ale obrovskými následky, je nebezpečí střetu s asteroidem, které je analyticky podobné hrozbě cunami. Ba zčásti proto, že vlny cunami jsou jedním z rizik srážky s asteroidem, katastrofa v Indickém oceánu vzbudila nový zájem o obranu proti asteroidům.
Odklonit asteroid z jeho oběžné dráhy, dokud je stále stovky milionů kilometrů od Země, je proveditelný podnik. Nicméně Národní úřad pro letectví a kosmický prostor (NASA) ve Spojených státech na mapování nebezpečně blízkých velkých asteroidů vynakládá ze svého rozpočtu převyšujícího 10 miliard dolarů pouhé 4 miliony. Při současném tempu NASA nemusí úkol dokončit ani v příštích deseti letech, třebaže je toto mapování klíčem k obraně proti asteroidům, neboť nás může varovat s několikaletým předstihem.
Skutečnost, že k pohromě určitého typu v poslední době či v historicky známé periodě (anebo nikdy) nedošlo, je špatným důvodem k jejímu přehlížení. Riziko může být nepatrné, ale pokud by k pohromě došlo a důsledky byly rozsáhlé, očekávaná cena, již by si katastrofa vyžádala, může dostatečně ospravedlňovat obranná opatření.