0

Přivést Sýrii k obratu

Arabsko-izraelský mír vyžaduje komplexní přístup, neboť problémy, které jsou ve hře, jsou vzájemně provázané. Nejenže klíčové otázky jako Jeruzalém a palestinští uprchlíci jsou bez celoarabského konsenzu neřešitelné, ale každá země, jež bude z mírového procesu vyloučena, nutně vytrvá v úloze revoluční mocnosti usilující o regionální destabilizaci.

Izraelské vládě se zjevně nikdy nelíbila myšlenka dojednávání míru se všemi nepřáteli zároveň, i kdyby jen proto, že politická cena nezbytných ústupků by byla neúnosná. Izraelská strategie usilování o mír tedy osciluje mezi dvěma vizemi: zatímco izraelská levice vidí prioritu v palestinském problému, izraelská pravice upřednostňuje snahu o urovnání s velkými arabskými mocnostmi.

Současné izraelsko-palestinské mírové rozhovory a americké veto na vyjednávání se Sýrií naznačují, že jsme se vrátili ke koncepci „nejprve Palestina“. Vyhlídky na úspěch jsou ale zoufale ponuré. Vzhledem k tomu, že Američané se nadále vyhýbají té úrovni odhodlaného zprostředkování, již předvedl Bill Clinton, zúčastněné strany zřejmě nejsou schopné splnit vzájemné minimální požadavky na urovnání.

Neúspěch by měl katastrofální důsledky pro celý region. Osu Sýrie-Írán-Hamás-Hizballáh by povzbudil v napadání americké vůdčí úlohy v regionu a poněvadž palestinský prezident Mahmúd Abbás by byl pokořen a poražen, pravděpodobným scénářem by byla třetí intifáda.