NEW YORK – Globální zdraví se opět dostalo do centra pozornosti. Valné shromáždění Organizace spojených národů uspořádalo v září dvě jednání na vysoké úrovni – jedno o skoncování s tuberkulózou (TBC) a druhé o boji s neinfekčními onemocněními (NCD). Bylo to vůbec poprvé, kdy OSN zařadila hned dvě zdravotnické krize tak výrazně do své každoroční agendy.
Tyto diskuse však nyní skončily a globální zdravotnická komunita se musí soustředit na zajištění nezbytných politických závazků, aby zachovala úroveň mezinárodní koordinace a plánování. Jedním z modelů, které by v boji proti TBC a NCD stálo za to napodobit, je přitom přístup zvolený při konfrontaci s epidemií HIV.
Od roku 2001, kdy Valné shromáždění OSN uspořádalo své první jednání o HIV/AIDS, se trajektorie této nemoci dramaticky změnila. Přibližně 22 milionů lidí žijících s virem HIV má dnes zajištěnou léčbu. V důsledku toho se počet úmrtí na AIDS snížil o polovinu – z 1,9 milionu osob ročně v roce 2003 na 940 000 v roce 2017 –, přičemž tempo nových nákaz se v několika nejhůře zasažených zemích rovněž zhruba o polovinu snížilo. Snaha o kontrolu TBC a NCD – které podobně jako HIV/AIDS silně zatěžují nízkopříjmové a středněpříjmové země – proto může vycházet z poznatků získaných během reakce na HIV.
NEW YORK – Globální zdraví se opět dostalo do centra pozornosti. Valné shromáždění Organizace spojených národů uspořádalo v září dvě jednání na vysoké úrovni – jedno o skoncování s tuberkulózou (TBC) a druhé o boji s neinfekčními onemocněními (NCD). Bylo to vůbec poprvé, kdy OSN zařadila hned dvě zdravotnické krize tak výrazně do své každoroční agendy.
Tyto diskuse však nyní skončily a globální zdravotnická komunita se musí soustředit na zajištění nezbytných politických závazků, aby zachovala úroveň mezinárodní koordinace a plánování. Jedním z modelů, které by v boji proti TBC a NCD stálo za to napodobit, je přitom přístup zvolený při konfrontaci s epidemií HIV.
Od roku 2001, kdy Valné shromáždění OSN uspořádalo své první jednání o HIV/AIDS, se trajektorie této nemoci dramaticky změnila. Přibližně 22 milionů lidí žijících s virem HIV má dnes zajištěnou léčbu. V důsledku toho se počet úmrtí na AIDS snížil o polovinu – z 1,9 milionu osob ročně v roce 2003 na 940 000 v roce 2017 –, přičemž tempo nových nákaz se v několika nejhůře zasažených zemích rovněž zhruba o polovinu snížilo. Snaha o kontrolu TBC a NCD – které podobně jako HIV/AIDS silně zatěžují nízkopříjmové a středněpříjmové země – proto může vycházet z poznatků získaných během reakce na HIV.