Evropské Rusko

SOFIE – Řád, který se v Evropě vyvinul po studené válce, zahynul, přičiněním jeho kata Vladimíra Putina. Ruská invaze do Gruzie byla jen výrazem jeho skonu. Rusko z války vyšlo jako obrozená velmoc ve stylu devatenáctého století, odhodlaná zpochybnit duchovní, mravní i institucionální základy evropského řádu po studené válce.

Rusko a Evropská unie mají dnes ostře odlišné názory na zdroje nestability v Eurasii. Pokud bude Západ trvat na přehlížení ruských obav a nadále v postsovětském prostoru rozšiřovat NATO, zdaří se mu pouze v Eurasii znovu zavést politiku sfér vlivu. Odchýlit se od politik 90. let minulého století ale také nese vážná rizika, protože EU není a nemůže být klasickou velmocí a protože slabost Západu může nakonec působit jako odměna – a povzbuzení – ruského revanšismu.

Veškeré úvahy o změně politiky EU vůči Rusku by měly zohlednit to, že Rusko sice v příští dekádě zůstane regionální mocností i globálním hráčem, leč v liberální demokracii se vyvine stěží. EU by rovněž měla chápat, že Rusko má legitimní obavy z asymetrických dopadů konce studené války na jeho bezpečnost. Rusko se cítilo zrazené ve svých očekáváních, že konec studené války bude znamenat demilitarizaci střední a východní Evropy. Rozšíření NATO sice nepřineslo Rusku žádné reálné bezpečnostní hrozby, avšak změnilo vojenskou rovnováhu mezi Ruskem a Západem, což rozdmýchalo kremelský revizionismus.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/F45ztNB/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.