Paul Lachine

Konsolidátoři versus stimulátoři

LONDÝN – Všechny intelektuální systémy se opírají o předpoklady, které není třeba vyslovovat, protože je uznávají všichni příslušníci dané intelektuální komunity. Tyto „hluboké“ axiomy jsou zahrnuty i v ekonomii, avšak pokud zůstanou bez kritického zkoumání, mohou zavést politiky do slepé uličky. Právě to se děje i při dnešní snaze jedné země za druhou seškrtat výdaje a snížit rozpočtové schodky.

Hlavním úkolem, který si John Maynard Keynes stanovil při psaní své Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, bylo odhalení hlubokých axiomů tvořících základ ekonomické ortodoxie jeho doby, která nepřipouštěla existenci trvalé masové nezaměstnanosti. Keynes se na adresu svých odpůrců zeptal: „V co musí věřit, aby tvrdili, že trvalá masová nezaměstnanost je vyloučena, takže vládní ‚stimul‘ s cílem zvýšit úroveň zaměstnanosti nemůže přinést žádný prospěch?“ Při odpovědi na tuto otázku Keynes rekonstruoval ortodoxní teorii – a pak ji rozmetal na kusy.

Navzdory keynesiánské revoluci si stejná otázka žádá odpověď i dnes. Čemu potřebují lidé, kteří požadují rychlou „fiskální konsolidaci“ uprostřed vysoké nezaměstnanosti, na ekonomice věřit, aby byla jejich politika soudržná?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/NX1ZNcT/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.