Konzervativní intervencionismus

BERKELEY – V této fázi celosvětového boje proti depresi je užitečné se zastavit a zamyslet se nad otázkou, nakolik konzervativní byla a je politika centrálních bank, ministerstev financí a vládních rozpočtových úřadů po celém světě. Téměř vše, co tyto instituce učinily – zvýšení výdajů, daňové škrty, rekapitalizace bank, nákupy rizikových aktiv, operace na otevřeném trhu a jiné formy rozšiřování peněžní zásoby –, odpovídalo politické linii, která je téměř 200 let stará a datuje se až do raných dob průmyslové revoluce, tedy k prvním záchvěvům hospodářského cyklu.

Začněme rokem 1825, kdy zpanikaření investoři chtěli své peníze investovat do bezpečné hotovosti namísto riskantních podniků. Robert Banks Jenkinson, druhý hrabě Liverpoolu a ministr financí krále Jiřího IV., tehdy snažně prosil Cornelia Bullera, guvernéra Bank of England, aby podnikl kroky k zamezení kolapsu cen finančních aktiv. „Věříme v tržní ekonomiku,“ argumentoval tehdy liverpoolský hrabě, „avšak nikoliv, když ceny vytvářené tržní ekonomikou vedou k masové nezaměstnanosti v ulicích Londýna, Bristolu, Liverpoolu a Manchesteru.“

Bank of England tehdy skutečně zasáhla: intervenovala na trhu a nakoupila dluhopisy za hotovost, čímž zvýšila ceny finančních aktiv a rozšířila peněžní zásobu. Půjčila nestabilním bankám oproti malým zárukám a oznámila záměr stabilizovat trh – a také že spekulanti na pokles by se měli mít na pozoru.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/4vUYzKR/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.