0

Ochrana přírody s lidskou tváří

PAŘÍŽ – Svět zažívá drastický úbytek přírodního kapitálu. Rostlinné i živočišné druhy mizí bezprecedentní rychlostí – stokrát až tisíckrát převyšující přirozené tempo vymírání.

Nejohroženější ekosystémy planety se nacházejí v rozvojových zemích a ohledně své ochrany tudíž závisejí na některých z nejnuznějších světových společenství. Naopak chudí lidí jsou zase první, kdo trpí zhoršováním přirozeného životního prostředí. V rozvojovém světě však nad dlouhodobými nezbytnostmi často převáží bezprostřední ekonomické potřeby a ochrana křehkého životního prostředí je na národní úrovni prioritou jen zřídka.

Druhová pestrost, která je domovem v rozvojových státech světa, poskytuje lokální i globální služby. Lokální proto, že nejkřehčí komunity často co do přežití spoléhají na biologické zdroje, které je obklopují a představují drahocennou studnici potravy, energie i příjmu. Světová banka odhaduje, že přírodní kapitál v nízkopříjmových zemích tvoří čtvrtinu celkového bohatství, oproti 3% ve vysoce vyspělých ekonomikách. Globální proto, že vějíř služeb, jež přírodní ekosystémy poskytují, například čistý vzduch a sladkou vodu, přináší prospěch lidem daleko za hranicemi země.

Ničení těchto cenných přírodních prostředí vyvolává mezinárodní potíže. Vezměme si změnu klimatu: málokdo si uvědomuje, že ničení tropických pralesů zodpovídá za 20% celkových uhlíkových emisí – víc než osobní i nákladní automobily a letadla dohromady. Zastavit kácení a vypalování tropických pralesů, které se nacházejí téměř výhradně v rozvojových státech, patří mezi nejsnáze proveditelná a nejúčinnější opatření ke snížení uhlíkových emisí.